Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of remedies before administrative body and court.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by an individual against the Ministry of Justice's decision to declare a claim for non-material damage time-barred. The applicant argued that the Ministry violated their fundamental rights without specifying which ones, while also requesting the annulment of specific statutory provisions. The Court ruled that the applicant had not exhausted the required legal remedies, as the law mandates seeking compensation first at the administrative level and then in court before approaching the Constitutional Court.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law for the protection of their rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. V., právně zastoupeného JUDr. P. M., Ph.D., proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru odškodňování ze dne 19. 12. 2006 č.j. 1560/2006-ODSK-ODSK/4, spojené s návrhem na zrušení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II (Přechodné ustanovení) zákona č. 160/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatel napadl shora citované stanovisko Ministerstva spravedlnosti ČR, odboru odškodňování, v němž jej informovalo o tom, že jeho nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem Městského soudu v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 35 C 258/96 považuje za promlčený.
Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s tímto názorem a tvrdí, že postupem Ministerstva spravedlnosti ČR bylo porušeno jeho základní právo, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, aniž by však toto právo blíže specifikoval. Spolu s ústavní stížností podal stěžovatel i návrh na zrušení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II (Přechodné ustanovení) zákona č. 160/2006 Sb.
Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že může uplatňovat státní moc jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Pravomoc Ústavního soudu je dána čl. 87 Ústavy ČR a v jeho rámci zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy rozhoduje Ústavní soud o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní stížnost je dle § 72 odst. 1 písmeno a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písmeno d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Ústavní stížnost lze podat dle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost je podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). To neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
V projednávané věci směřuje ústavní stížnost proti stanovisku Ministerstva spravedlnosti ČR, zaujatému při předběžném projednání nároku na náhradu nemajetkové újmy uplatněného podle zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatel však musí v daném případě postupovat v souladu s § 15 odst. 2 cit. zákona a domáhat se náhrady škody u soudu, přičemž uplatnění nároku u ministerstva je podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu. Teprve po vyčerpání tohoto procesního prostředku k ochraně práva se lze obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písmeno e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.
K návrhu stěžovatele na zrušení shora citovaného ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, a čl. II (Přechodné ustanovení) zákona č. 160/2006 Sb. Ústavní soud v souladu se svou judikaturou konstatuje, že byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do akcesorického návrhu vzneseného podle § 74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost nepřípustná, a tedy věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud proto tento návrh podle § 43 odst. 2 písmeno b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu