Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of argumentation and factual basis regarding fair trial rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by CENTRUM - OVO, spol. s r.o. against lower court rulings. The applicant alleged violations of fair trial rights due to excluded evidence and lack of witness hearings, but the Court found these claims unsupported by facts. The Court determined the complaint was merely a disagreement with lower court conclusions lacking sufficient argumentation or factual basis.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod: Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud stěžovatelka neprokáže zásah do svých základních práv a její námitky jsou pouze vyjádřením odlišného názoru bez argumentačního podkladu.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti CENTRUM - OVO, spol. s r.o., se sídlem Valašské Meziříčí, Palackého 243, zastoupené JUDr. L. B., směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 2. 2007, č.j. 2 Cmo 272/2005-166, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2004, č.j. 16 Cm 75/98-89, spojené s návrhem na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před obecnými soudy, které jejich vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce i ostatním účastníkům řízení známy.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že porušení základního práva na spravedlivý proces postupem obecných soudů shledává v tom, že obecné soudy neprovedly stěžovatelkou navržené důkazy a nevypořádaly se se všemi okolnostmi a námitkami, které v řízení vyšly najevo, resp. byly stěžovatelkou uplatněny.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelkou předložené námitky, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a konstatuje, že výše citované tvrzení stěžovatelky o způsobu, jakým bylo zasaženo do jejího základního práva, nemá oporu ve skutečnosti. Námitka o nepřipuštění výslechu stěžovatelkou navrženého svědka, na které je ústavní stížnost založena, byla použita již v odvolání a odvolací soud se s ní vypořádal. Na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v tomto směru odkázat. Fakt, že se stěžovatelka s argumentací obecných soudů neztotožňuje, nezakládá porušení práva na spravedlivý proces. Stěžovatelkou prezentované výhrady k napadeným rozhodnutím jsou výsledkem vytržení některých částí těchto rozhodnutí z kontextu a jejich následné dezinterpretace. Nevyplývají ze skutečných nedostatků, kterými by napadená rozhodnutí trpěla.
Stejně tak nepřípadný je odkaz stěžovatelky na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn.
III.ÚS 569/03
, neboť jak soudy vyložily, svědek nemohl ani ověřit ani vyvrátit skutečnost tvrzenou žalobcem týkající se pravosti smlouvy uzavřené mezi žalobcem a jeho obchodním partnerem.
Ke své další námitce, že odvolací soud nepřipustil v souladu s ust. § 205a odst. 1 písm. c) o.s.ř. další stěžovatelkou navrhovaný důkaz uvádí sama stěžovatelka pouze tolik, že "dle jejího názoru měl odvolací soud provedení takovýchto důkazů připustit". Námitka tedy naprosto postrádá jakoukoli argumentaci, natož argumentaci relevantní z hlediska ústavního práva.
V souhrnu lze říci, že ústavní stížnost je polemikou se závěry obecných soudů a vyjádřením odlišného názoru stěžovatelky, který ovšem není dostatečně argumentačně podložen. Stěžovatelce se nepodařilo prokázat zásah do jejích základních práv a Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem ke zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti nerozhodoval Ústavní soud samostatným usnesením o návrhu stěžovatelky na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu