Constitutional Court dismisses appeal claiming district court violated rights by denying lawyer's request to postpone hearing.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected WIKA spol. s.r.o.'s appeal against the District Court's refusal to postpone a hearing due to a lawyer's conflict. The appellant argued that independent counsel could not be substituted for the Constitutional Court session, yet the District Court had already summoned them for the lower court hearing. The Court ruled that such scheduling disputes fall exclusively to general courts and the District Court acted within constitutional bounds by allowing substitution.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review general courts' decisions on procedural scheduling unless they constitute a fundamental violation of constitutional principles.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti WIKA, spol. s.r.o., se sídlem v Praze, Ke Kostelu 1, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem Ph.D., advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Národní 19, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 1. 2007 č. j. 36 Co 481/2006-157, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 3 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 83, čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvého stupně o zastavení exekuce a úhradě nákladů exekuce.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že krajský soud nařídil na den 30. 1. 2007 v 10 hod. ústní jednání před odvolacím soudem. Dne 19. 1. 2007 zaslal stěžovatel soudu žádost o odročení jednání, neboť dne 16. 1. 2007 se dozvěděl, že jeho právní zástupce má na uvedený den časovou kolizi s jednáním před Ústavním soudem ve věci sp.zn.
IV. ÚS 553/06
(termín jednání byl potvrzen pracovnicí Ústavního soudu). Dne 26. 1. 2006 však obdržel přípis krajského soudu, že se jeho žádosti o odročení nevyhovuje.
Stěžovatel zdůrazňuje, že právní zástupce vykonává advokacii samostatně a nebyl schopen zajistit si na uvedené jednání před krajským soudem substituci a substituce před Ústavním soudem není možná. Krajský soud ve věci přesto jednal s odůvodněním, že k jednání před odvolacím soudem byl právní zástupce předvolán již dne 18. 12. 2006, zatímco k jednání před Ústavním soudem až dne 16. 1. 2007.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím a spisem Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 553/06
z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, t.j z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná.
Ústavní soud především konstatuje, že rozhodování o důvodnosti omluvy účastníka řízení v souvislosti s žádostí o odročení jednání spadá výlučně do kompetence obecného soudu a Ústavní soud není oprávněn takové rozhodnutí (pokud se nejedná o zcela výjimečný exces, způsobilý svou intenzitou zasáhnout do základních práv účastníka řízení) přezkoumávat. V projednávané věci však krajský soud rozhodoval v souladu s právním názorem vysloveným v rozhodnutí publikovaném jako R 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a stěžovatelem namítané pochybení soudu lze hodnotit maximálně jako nedostatek vstřícnosti, nikoliv však jako postup soudu vybočující z mezí ústavnosti.
Stěžovatel byl včas vyrozuměn o tom, že jeho žádosti o odročení jednání se nevyhovuje, a proto si mohl zajistit k jednání u odvolacího soudu substituci, přičemž okolnost, že vykonává praxi samostatně, zajištění substituce nevylučuje a nezakládá sama o sobě automaticky důvod k vyhovění požadavku na odročení jednání. Pro zastupování před Ústavním soudem s účinností od 1. 4. 2004 platí na základě novely provedené zák. č. 83/2004 Sb., že advokát se v řízení před Ústavním soudem není oprávněn dát zastoupit jen advokátním koncipientem. Obecně je tedy substituce možná i pro jednání před Ústavním soudem.
Ústavní soud poukazuje i na to, že k odročení jeho jednání ve věci
sp. zn. IV. ÚS 553/06
na den 30. 1. 2007 v 14.30 hod. došlo při ústním jednání dne 16. 1. 2007, jehož se právní zástupce osobně zúčastnil, kdy mu bylo známo, že na den 30. 1. 2007 již má nařízeno jednání u jiného soudu, a měl tedy přímo možnost požádat o konání jednání v jiném termínu, případně pozdějším čase.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud neshledal v projednávané věci stěžovatelem namítané porušení základních práv a svobod.
Vzhledem k tomu, že, jak Ústavní soud ověřil, odvolací soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočilo z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje s jeho závěry, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2007
Dagmar Lastovecká
předsedkyně senátu