Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 615/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.615.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal by non-party litigant for late appeal and lack of standing.

Numero d'incarto IV.ÚS 615/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a non-party litigant against rulings that dismissed his late appeal. The petitioner argued procedural violations, but the Court found the appeal inadmissible because he lacked standing as a non-party and was not entitled to file extraordinary remedies. Consequently, the Court dismissed the complaint without a hearing, noting the lower courts correctly identified the procedural defects.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 240 odst. 1 o. s. ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be dismissed if the applicant lacks standing to file extraordinary remedies or if the appeal was filed out of time, rendering the complaint inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal non-party standing late appeal inadmissibility extraordinary remedy limitation procedural defect review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 240 odst. 1 o. s. ř.
§ 240 odst. 1 o. s. ř. a k němu se upínající judikaturu - např.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Bylo proto - podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu - mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
usnesení Nejvyššího soudu pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 14. května 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti V. P., zastoupeného Mgr. K. J., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2006, sp. zn. 66 C 18/2004, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 11 Cmo 217/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující po odstranění vad všechny náležitosti kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá se stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí, jimž soud prvého stupně odmítl jím podané dovolání (výrok I.), přiznal stěžovatelovu zástupci odměnu za zastupování a hotové výdaje (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení tak, že na ně žádný z účastníků nemá právo (výrok III.); odvolací soud stěžovaným rozhodnutím výrok I. usnesení soudu nalézacího potvrdil (výrok I.), přiznal zástupci stěžovatele odměnu a hotové výdaje (výrok II.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).

V obsáhlé ústavní stížnosti rozvíjí stěžovatel svůj pohled na postupy obecných soudů, vyjadřuje přesvědčení, že dovolání předal z důvodů jím předestřených včas a navrhuje zrušení rozhodnutí obou soudů pro rozpor s jím citovanými ustanoveními Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Ústavy.

Ústavní stížnosti vyhovět nelze z důvodů dále vyložených.

Především dlužno uvést, že výroky II. a III. usnesení soudu prvé a druhé instance se stěžovatelových ústavně chráněných práv nikterak nedotýkají; stěžovatel nic opačného ostatně ani netvrdí, přesto však dle petitu ústavní stížnosti i tyto části napadených rozhodnutí naříká. Za takto stěžovatelem nastolené procesní situace nezbývá, než v tomto rozsahu považovat ústavní stížnost za návrh zjevně neopodstatněný.

Totéž však platí i ve vztahu k požadavku kasace výroku I. usnesení soudu nalézacího a potvrzujícího výroku soudu odvolacího.

Důvody, proč soudy obou instancí dospěly k závěru, dle něhož stěžovatel podal dovolání opožděně, jsou v jejich rozhodnutí přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto odkazuje, nemaje potřebu - kromě dále uvedeného - cokoliv k nim dodávat. Z řečeného pramení, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shledáno nebylo; ústavní stížnost je pouhou polemikou se správnými závěry obecných soudů nezpůsobilou přivodit zrušení jejich rozhodnutí. Za vhodné považuje Ústavní soud pouze připomenout, že stěžovatelův kasační požadavek byl by zcela formalistický i kdyby jím podané dovolání skutečně bylo (jak nesprávně tvrdí) podáno včas; stěžovatel jakožto vedlejší účastník řízení, v němž dovolání podal, nebyl osobou k podání tohoto mimořádného opravného prostředku oprávněnou [srov. ust. § 240 odst. 1 o. s. ř. a k němu se upínající judikaturu - např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 3/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (tyto judikaturní závěry Nejvyššího soudu opakovaně shledal Ústavní soud ústavně konformními)], takže odmítnutí takto podaného dovolání bylo jeho nevývratným osudem.

Bylo proto - podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu - mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 14. května 2007

Miloslav Výborný, v. r.

předseda senátu