Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 254/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.254.07.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation.

Numero d'incarto II.ÚS 254/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. Ing. P. Ch. against lower court rulings. The applicant failed to engage a mandatory lawyer, a requirement repeatedly emphasized in prior identical cases, yet the Court deemed further individual warnings ineffective and formalistic. Consequently, the Court applied the principle of proportionality to reject the complaint without a hearing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant's failure to engage a mandatory lawyer stems from a pattern of identical prior cases where the requirement was already effectively communicated.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal proportionality principle repeated warnings formalistic procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. P. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2006, čj. 2 Cmo 15/2006-137, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2004, čj. 25 Cm 117/2002-101, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 12. 2004, čj. 25 Cm 117/2002-118, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných (správních) soudů, neboť je toho názoru, že jimi byly porušeny jeho ústavním pořádkem zaručená základní práva a svobody.

Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti (viz kupříkladu věci ústavních stížností vedené pod

sp. zn. I. ÚS 790/04

,

II. ÚS 82/05

,

I. ÚS 169/05

,

IV. ÚS 190/05

nebo

III. ÚS 243/05

a další).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru (který vyjádřil ve stěžovatelových věcech opakovaně), že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Vědomost o povinném zastoupení a důsledcích toho, že tato podmínka podání není splněna, dává stěžovatel ostatně (a bez pochybností) najevo i ve stížnosti posuzované (viz č. l. 4 spisu Ústavního soudu). Žádá-li současně, aby mu byly "ve věci poskytovány lhůty" ("nejméně 60-90 dnů"), připomíná se, že se tak fakticky stalo, jestliže ústavní stížnost podal dne 26. 1. 2007 a do dnešního dne nedostatek zastoupení advokátem odstraněn nebyl. Není žádného věcného důvodu, aby tyto "lhůty" byly stěžovateli poskytovány "od doručení následné výzvy", neboť ve smyslu výše řečeného takových výzev vůči stěžovateli netřeba.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci

sp. zn. III. ÚS 655/05

,

III. ÚS 5/06

,

III. ÚS 6/2006

,

III.ÚS 38/06

,

III. ÚS 59/06

,

III. ÚS 201/06

nebo

III. ÚS 895/06

) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. 5. 2007

Jiří Nykodým

soudce zpravodaj