Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to repeated failure to comply with mandatory legal representation requirement.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's request to annul a regional court judgment, citing multiple procedural defects. The applicant had previously filed numerous constitutional complaints and was repeatedly warned about the mandatory requirement for legal representation, yet consistently ignored these instructions. The court determined that since the applicant was already aware of the rule through prior proceedings, insisting on fresh warnings would be a formalistic and inefficient process, leading to the dismissal under the relevant statutory provision.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint if the applicant fails to provide mandatory legal representation, particularly when the applicant has been repeatedly warned in prior proceedings and continues to ignore the requirement.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2007 ve věci návrhu Ing. V. M., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V podání doručeném Krajským soudem v Plzni Ústavnímu soudu dne 25. 4. 2007 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2007, čj. 17 Ca 19/2005-51.
Při kontrole formálních i materiálních náležitostí bylo zjištěno, že návrh trpí řadou vad.
Stěžovatel vedl a vede u Ústavního soudu mnoho dalších řízení o ústavních stížnostech. Z těchto je zřejmé, že stěžovatel je opakovaně poučován o náležitostech návrhu, zejména pak o povinnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, avšak výzvy k odstranění vad ignoruje (např.
I. ÚS 444/04
,
III. ÚS 522/06
,
I. ÚS 609/06
,
III. ÚS 669/06
).
Ústavní soud již vícekráte vyjádřil názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení, zejména o povinném právním zastoupení, dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v identických případech předchozích (srov. např. stěžovateli známé usnesení IV. ÚS 984/07).
Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (srov. i kupř. odůvodnění stěžovateli známých usnesení Ústavního soudu shora uvedených) proto Ústavní soud dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. května 2007
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj