Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 702/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.702.07.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against police seizure of property based on suspected criminal proceeds.

Numero d'incarto II.ÚS 702/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a woman against the seizure of her property by police investigating her husband for tax evasion. The court found that the police seized the assets because evidence suggested they were proceeds of crime, a measure deemed necessary and proportionate under criminal procedure law. Consequently, the court ruled that the temporary seizure did not violate property rights or fair trial guarantees, as the decision was based on a sufficient degree of probability rather than arbitrary will.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 79d odst. 1 tr.ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The seizure of property suspected of being proceeds of crime is not unconstitutional if based on a sufficient degree of probability and properly reasoned, as it constitutes a temporary protective measure rather than a final deprivation of rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
proceeds of crime property seizure constitutional complaint criminal procedure proportionality principle temporary measure fair trial rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 79d odst. 1 tr.ř.
Napadeným usnesením policejní orgán podle § 79d odst. 1 tr.ř. zajistil nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky, blíže specifikované ve výroku tohoto usnesení, s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že nemovitosti jsou výnosem z trestné činnosti.
§ 79d odst. 2 tr.ř.
Současně ve smyslu § 79d odst. 2 tr.ř. vlastníkovi nemovitostí zakázal, aby s nimi nakládal a uložil mu, aby sdělil, zda a kdo má k nemovitostem předkupní nebo jiné právo.
§ 79d odst. 7 tr.ř.
ustanovení § 79d odst. 7 tr.ř.) a rovněž stěžovatelka má k dispozici další procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 79d odst.
§ 79d odst. 8 tr.ř.
7 tr.ř.) a rovněž stěžovatelka má k dispozici další procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 79d odst. 8 tr.ř.).
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k tomu, že činností orgánů činných v trestním řízení nebyla stěžovatelce způsobena újma na jejich ústavně zaručených právech a svobodách, Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
čl. 11 Listiny
Tvrdí, že jimi bylo porušeno její vlastnické právo dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 36 Listiny
čl. 37 odst. 3 Listiny
36, čl. 37 odst. 3 Listiny a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluva

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
II. ÚS 424/99
Constitutional Court dismisses appeal due to expired filing deadline and lack of jurisdiction over property seizure merits.
Handyside proti Spojenému království
, odkazující na věc Handyside proti Spojenému království, 1976, A-24, § 62).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti S. W., zastoupené JUDr. M. B., PhD., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 5 To 3/2007, a usnesení Policie České republiky, Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura Brno, ze dne 14. 9. 2006, sp. zn. ČTS: FIPO - 7/BR-D-2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2007, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi bylo porušeno její vlastnické právo dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36, čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, ve spojení s čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy.

Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že Útvar odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, expozitura Brno, stíhá obviněného M. W. (manžela stěžovatelky), spolu s dalšími spolupachateli pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, odst. 4 tr.z., přičemž jednáním, které je obviněnému kladeno za vinu, měl způsobit škodu ve výši 24.054.521,40 Kč, která je ekvivalentní s výnosem z trestné činnosti, který měl obviněný získat.

Napadeným usnesením policejní orgán podle § 79d odst. 1 tr.ř. zajistil nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky, blíže specifikované ve výroku tohoto usnesení, s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že nemovitosti jsou výnosem z trestné činnosti. Současně ve smyslu § 79d odst. 2 tr.ř. vlastníkovi nemovitostí zakázal, aby s nimi nakládal a uložil mu, aby sdělil, zda a kdo má k nemovitostem předkupní nebo jiné právo. O stížnosti stěžovatelky a obviněného rozhodl Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením, jímž obě stížnosti jako nedůvodné zamítl. Přisvědčil závěru policejního orgánu, že učiněná zjištění ve vztahu k příjmům obviněného a stěžovatelky nasvědčují tomu, že k pořízení nemovitostí byly přinejmenším zčásti užity finanční prostředky, jež obviněný získal trestnou činností, pro niž je stíhán.

V ústavní stížnosti stěžovatelka odkazuje na obecné zásady spravedlivého procesu a na základní principy ochrany vlastnictví a vyslovuje přesvědčení, že napadená rozhodnutí tyto zásady a principy nerespektují, nejsou řádně odůvodněna a jsou založena toliko na jednostranných informacích. Policejní orgán vyšel jen z údajů o výši příjmů a jiné skutečnosti neprověřil. Stěžovatelka má za to, že pravděpodobnost, že zajištěné nemovitosti byly pořízeny z výnosů trestné činnosti, je nutno dovozovat z trestní kauzy a komparovat ji mj. s pravděpodobností, že z presumované trestné činnosti obviněný opravdu získal neoprávněný prospěch. V konkrétním případě je domněnka, že se manžel stěžovatelky dopustil trestné činnosti, a získal tak finanční prostředky, postavena pouze na znaleckém posudku, který však sám o sobě spáchání trestného činu neprokazuje.

V další části ústavní stížnosti stěžovatelka rekapituluje způsob nabytí zajištěných nemovitostí i jejich účel a vyslovuje přesvědčení, že se soud, který zhodnotil její tvrzení jako účelová, nezabýval v tomto směru dokládanými skutečnostmi v celé jejich souvislosti, když neprovedl ani triviální výpočty a pominul některé podstatné okolnosti financování koupě. Má za to, že původ prostředků určených na pořízení předmětných nemovitostí dostatečně prokázala a neexistuje jediný důkaz, který by směřoval byť i jen k odůvodnění vyšší míry pravděpodobnosti, že zajištěné nemovitosti měly být hrazeny z trestné činnosti manžela.

Dle stěžovatelky otázkou ve věci zůstává i ústavnost ustanovení § 79d tr.ř., které orgánům činným v trestním řízení poskytuje velmi širokou pravomoc, a je sporné, zda neporušuje ústavně chráněné vlastnické právo.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) není součástí systému obecných soudů ani jiných orgánů činných v trestním řízení, a proto jejich činnost zpravidla nehodnotí a nezasahuje do ní. Jedinou výjimku představuje situace, kdy orgány činné v trestním řízení, ač povinny při svém rozhodování respektovat ústavně zaručená lidská práva a svobody, tomuto požadavku nedostojí. I zde však platí, že důvodnost trestního stíhání a oprávněnost úkonů, které s ním souvisejí, je v prvé řadě posuzována v rámci soustavy orgánů činných v trestním řízení, aby v případě pochybení mohly zjednat nápravu již na této úrovni.

Při posouzení ústavnosti dočasných majetkových zajišťovacích institutů upravených v § 79a) a násl. tr.ř. Ústavní soud vychází ze smyslu a účelu těchto opatření, jimiž dochází k omezení vlastnického práva dotčených subjektů. Jedná se však o výluku z ochrany vlastnictví, která je při zachování v zákoně specifikovaných podmínek přiměřená cíli sledovanému právní úpravou, jímž je náležité zjištění trestných činů a spravedlivé potrestání pachatelů i snaha v co nejvyšší možné míře eliminovat škodu způsobenou případnou trestnou činností. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi stanovil požadavky, jež jsou na taková rozhodnutí kladena z pohledu ústavně právního (srov. např.

IV. ÚS 333/04

). Rozhodnutí musí mít zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), musí být vydáno příslušným orgánem (čl. 2 odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny) a nemůže být projevem svévole (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2, odst. 2, 3 Listiny). Jsou-li tyto požadavky dodrženy, Ústavní soud nepovažuje zajištění majetku dotčené osoby za protiústavní zásah do jejich vlastnických práv. Rozhodování Ústavního soudu koresponduje v tomto směru s rozhodovací praxí Evropského soudu pro lidská práva, který instituty plnící obdobnou funkci jako zajištění majetku, nepovažuje za rozporné s čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě (srov.

II. ÚS 424/99

, odkazující na věc Handyside proti Spojenému království, 1976, A-24, § 62).

Ústavnímu soudu proto přísluší toliko přezkoumat, zda pro zajištění nemovitosti byly splněny zákonné podmínky, jež ustanovení § 79d odst. 1 tr.ř. specifikuje jako zjištění skutečností nasvědčujících tomu, že nemovitost je určena ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byla užita nebo je výnosem z trestné činnosti. Rozhodnutí musí v tomto směru srozumitelně popsat okolnosti a následné úvahy policejního orgánu, které jej vedly k podezření, že předmětné nemovitosti mohly figurovat ve stíhané trestné činnosti. Pro vynesení rozhodnutí přitom postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti; je nutno mít na zřeteli, že v tomto směru učiněný závěr není konečný a může být dalším šetřením vyvrácen. Je třeba si uvědomit, že v tomto stadiu řízení, kdy je potřeba získané poznatky rychle vyhodnotit, nelze na zdroje rozhodnutí vztáhnout obecné požadavky hodnověrnosti, věrohodnosti a spolehlivosti, jaké jsou jinak kladeny na důkazy v trestním řízení.

Při použití výše vymezených kriterií dospěl Ústavní soud k závěru, že orgány činné v trestním řízení vyložily a aplikovaly dotčená ustanovení trestního řádu ústavně konformním způsobem. Odůvodnění usnesení policejního orgánu obsahuje podrobný výčet okolností, které jej k vydání napadeného rozhodnutí vedly, jsou v něm uvedeny i úvahy, jakými byl policejní orgán při rozhodování veden. Pokud na základě těchto úvah dospěl k závěru, že učiněná zjištění nasvědčují tomu, že k pořízení předmětných nemovitostí přinejmenším zčásti byly užity finanční prostředky, jež obviněný M. W. získal z trestné činnosti, pro niž je stíhán, tento závěr nelze hodnotit jako projev nepřípustné libovůle v rozhodování. Rovněž stížnostnímu soudu, který se s postupem policejního orgánu ztotožnil, nelze vytknout, že by svým rozhodnutím porušil meze ústavnosti.

Ústavní soud znovu zdůrazňuje, že učiněný procesní úkon je svou povahou zatímní a zajišťovací, přičemž z těchto důvodů nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci. Jeho potřebnost a odůvodněnost jsou orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každé fázi řízení z úřední povinnosti (srov. ustanovení § 79d odst. 7 tr.ř.) a rovněž stěžovatelka má k dispozici další procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 79d odst. 8 tr.ř.).

Vzhledem k tomu, že činností orgánů činných v trestním řízení nebyla stěžovatelce způsobena újma na jejich ústavně zaručených právech a svobodách, Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. dubna 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu