Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 907/06 ECLI:CZ:US:2007:3.US.907.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint regarding Minister's discretion to delay a petition for violation of law.

Numero d'incarto III.ÚS 907/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by petitioner P. B. against the Minister of Justice's decision to delay a petition for violation of law. The petitioner argued that the Minister lacked arbitrary discretion and violated fundamental rights by withholding the petition. The Court ruled that the delay is a procedural tool for judicial review, not a substantive decision affecting individual rights, and thus the complaint was clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a/ zákona o Ústavním soudě; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the alleged violation of fundamental rights has already been adjudicated by the Court and the current decision is consistent with its previous conclusions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint violation of law Minister of Justice procedural delay fundamental rights clearly unfounded judicial review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (zákona o Ústavním soud)
§ 43 odst. 1 písm. d/ zákona o Ústavním soud
Sluší se poznamenat, že existuje i silnější důvod odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti, a to v doložení, že je návrhem, k jejímuž projednání Ústavní soud není podle § 43 odst. 1 písm. d/ zákona o Ústavním soudu příslušný.
čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soud
, Ústavní soud konstatoval, že "stížnost pro porušení zákona, jako mimořádný opravný prostředek, není prostředkem na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti".
§ 266 tr. řádu
Pravomoc svěřená ministru spravedlnosti, bez jakýchkoli omezujících podmínek (§ 266 tr. řádu), "svědčí toliko a výlučně jemu".

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jiřího Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. B., zastoupeného JUDr. S. Ch., proti sdělení Ministerstva spravedlnosti České republiky ze dne 9. 10. 2006, č.j. 580/2006-ODS-SPZ, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví označené sdělení Ministerstva spravedlnosti, kterým byl informován o tom, že jeho podnět ke stížnosti pro porušení zákona byl odložen. Stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud "zakázal ministru spravedlnosti pokračovat v průtazích při podání stížnosti pro porušení zákona v jeho cause"; je toho názoru, že při posouzení jeho podnětu nemá k dispozici "libovolné uvážení, zda státní moc uplatní či nikoli", a opak, jež odložením podnětu dal ministr spravedlnosti dosud najevo, je v rozporu s pravidly vyjádřenými v čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soud") zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou; jinak řečeno, je tomu tak tehdy, když stížností napadené rozhodnutí je konformní se závěry, jež Ústavní soud již dříve vyslovil, a jimiž je rozhodnutí obecných soudů fakticky aprobováno, ať již k tomu došlo předtím nebo poté.

To je významné potud, že právě tak je tomu v dané věci, neboť k téže otázce (způsobilosti odložení podnětu ku stížnosti pro porušení zákona být předmětem efektivní ústavní stížnosti) se již Ústavní soud vícekrát vyjádřil.

V usnesení ze dne 9. 12. 2003,

sp. zn. I. ÚS 354/03

, Ústavní soud konstatoval, že "stížnost pro porušení zákona, jako mimořádný opravný prostředek, není prostředkem na ochranu práva ve smyslu § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť nejde o prostředek ochrany práva poskytnutý stěžovateli, ale ministru spravedlnosti". Ať je či není podána, nemohou být dotčena ústavně zaručená práva jedince, neboť "jde nikoliv o rozhodnutí, ale toliko o procesní prostředek, umožňující podle uvážení ministra spravedlnosti v mimořádných případech soudní přezkum", přičemž "pokud zmíněná práva mohou být porušena, může se tak stát jen buď v původním rozhodnutí nebo v rozhodnutí, jímž obecný soud rozhodne o podané stížnosti pro porušení zákona". Pravomoc svěřená ministru spravedlnosti, bez jakýchkoli omezujících podmínek (§ 266 tr. řádu), "svědčí toliko a výlučně jemu".

Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podnět ke stížnosti pro porušení zákona takový "stanovený postup" evidentně nepředstavuje a jeho posouzení ministrem spravedlnosti tudíž nepředstavuje, jak se domnívá stěžovatel, "uplatnění státní moci", jež by mohla být jakkoli reflektovatelná v poměrech jeho "práva" ve smyslu citovaného článku. Proto mu nesvědčí ani legitimace k ústavněprávní kritice postupu, který ministr spravedlnosti ve vztahu k jeho podnětu k podání stížnosti pro porušení zákona zvolil, a to včetně té, již stěžovatel dovozuje z čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny.

Tím se výše předznačené hodnocení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné odůvodňuje, důsledkem čehož je, že ji Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a/ zákona o Ústavním soudu (bez jednání) odmítl.

Sluší se poznamenat, že existuje i silnější důvod odmítnutí stěžovatelovy ústavní stížnosti, a to v doložení, že je návrhem, k jejímuž projednání Ústavní soud není podle § 43 odst. 1 písm. d/ zákona o Ústavním soudu příslušný. Tak bylo rozhodnuto kupříkladu ve věcech

sp. zn. II. ÚS 223/03

,

II. ÚS 335/03

nebo

IV. ÚS 706/02

,

I. ÚS 225/05

, a na tam obsažené odůvodnění zde postačí již jen odkázat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu