Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process due to suspended sentence execution order referencing a revoked verdict.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding an order to serve a suspended sentence after a prior verdict was revoked. The applicant argued this violated his right to a fair trial and personal liberty under the Charter of Fundamental Rights and the ECHR. The court held that the lower court's decision to execute the sentence for failing probation conditions was lawful and did not infringe upon the applicant's rights, as the execution order remained valid despite the revocation of one underlying verdict.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod: Ústavní soud nemá pravomoc rušit rozhodnutí obecných soudů, pokud tyto rozhodnutí splňují ústavně právní principy a chrání základní práva a svobody, aniž by byly zkráceny na právech stěžovatele.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. G., právně zastoupeného Mgr. M. J., směřující proti opatření Okresního soudu ve Frýdku-Místku, výzvě k nastoupení trestu odnětí svobody ze dne 19. října 2006, č.j. 3 T 112/2002-610, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel namítal, že uvedeným opatřením byla narušena jeho ústavně zaručená práva. Konkrétně právo nebýt stíhán nebo zbaven osobní svobody jinak, než ze zákonem stanovených důvodů podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny, a dále práva na svobodu a osobní bezpečnost, právo nebýt zbaven svobody jinak než v souladu s řízením stanoveným zákonem a aby bylo zaručeno splnění povinností stanovených zákonem, podle čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Stěžovatel má za to, že postup Okresního soudu ve Frýdku - Místku má nezákonné prvky, neboť v jeho věci neexistuje vykonatelné rozhodnutí, na jehož základě by měl být výkon trestu odnětí svobody nařízen.
Stěžovatel uvedl, že :
- rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 28. srpna 2002, č.j. 3 T 112/2002-431 (dále jen "rozsudek 1"), byl shledán vinným z trestného činu porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) trestního zákona, a trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné platby podle § 148 odst. 1, odst. 3 písm. a) a c) trestního zákona, a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let, dále k peněžitému trestu ve výši 9.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody ve výměře jednoho měsíce,
- rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. dubna 2004, č.j. 3 T 69/2003-76 (dále jen "rozsudek 2"), byl shledán vinným z trestného činu zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců nepodmíněně. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 3. listopadu 2003, sp. zn. 4 T 110/2003 (dále jen "rozsudek 3"), jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,
- rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 10. září 2004, č.j. 5 T 22/2004-66 (dále jen "rozsudek 4"), byl shledán vinným z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) trestního zákona a byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací v trvání 200 hodin, spojenému s trestem zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let .
Následně vydal Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesení ze dne 17. května 2005, č.j. 3 T 112/2002-564, kterým nařídil výkon trestu odnětí svobody, neboť stěžovatel se ve zkušební době dopustil další trestné činnosti. V usnesení byl citován odkaz na výše uvedené rozsudky 2, 3 a 4. Stěžovatel nesouhlasil tímto usnesením a napadl jej stížností. O té rozhodl Krajský soud v Ostravě, který ji usnesením ze dne 21. září 2005, č.j. 7 To 427/2005-580, zamítl.
Z podnětu stěžovatele byla usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j. 3 Nt 1201/2005-71, povolena obnova řízení ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 69/2003, a současně byl zrušen výše citovaný rozsudek Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 29. dubna 2004, č.j. 3 T 69/2003-76, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující. V obnoveném řízení byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j. 3 T 92/2006-8 (dále jen "rozsudek 5"), stěžovatel zproštěn obžaloby.
Dne 19. října 2006 byla vydána pod č.j. 3 T 112/2002-610, výzva stěžovateli, aby nastoupil výkon trestu odnětí svobody nařízený usnesením ze dne 17. května 2005, č.j. 3 T 112/2002-564. Tuto výzvu stěžovatel napadl v ústavní stížnosti s tím, že pro nařízení a nástup do výkonu trestu je nezbytná existence vykonatelného rozhodnutí. Podle jeho přesvědčení však v jeho věci takové rozhodnutí neexistuje, neboť bylo výše popsaným usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j. 3 Nt 1201/2005-71, zrušeno jako "...rozhodnutí obsahově navazující...". V době vydání rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí vycházel soud z předešlého odsouzení, tedy z právního stavu, který sice v té době existoval, ale po nařízení obnovy řízení pominul.
S ohledem na uvedené okolnosti se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud zrušil napadené opatření, kterým byl vyzván k nastoupení k výkonu trestu.
Poté, co Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí i se spisem Okresního soudu ve Frýdku - Místku sp. zn. 3 T 112/2002, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Stěžovatel se na Ústavní soud obrátil za situace, kdy proti napadenému opatření není možno použít žádný procesní nástroj, a jedinou možností jeho obrany tak zbyla ústavní stížnost.
Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) a ve své judikatuře, která je obecně dostupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k řízení před těmito soudy.
Pokud jde o tvrzené porušení čl. 36 Listiny, Ústavní soud neshledal, že by postupem obecného soudu byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces tak, jak je v citovaném ustanovení Listiny zaručeno a jak bylo toto právo Ústavním soudem opakovaně v jeho ustálené judikatuře vyloženo.
Právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, totiž neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, resp. nevydání rozhodnutí s nímž nesouhlasí, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, a následné rozhodnutí, které splňuje požadavky dané příslušnými procesními i hmotně právními předpisy.
Právě obecné soudy jsou povolány tomu, aby na základě konkrétních znalostí případu a v souladu s příslušnými právními předpisy vydávaly rozhodnutí, týkající se projednávaných věcí. Pokud přitom dodržují ústavně právní principy (čl. 90 a 95 Ústavy ČR) a chrání základní práva a svobody (čl. 4 Ústavy ČR), není v pravomoci Ústavního soudu, aby taková rozhodnutí rušil.
Stěžovatel v projednávané věci dospěl k právnímu názoru, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. června 2006, č.j. 3 Nt 1201/2005-71, byla zrušena veškerá rozhodnutí, v nichž se vyskytovala zmínka či odkaz na zrušený rozsudek 2. Jeho interpretace však není správná. Usnesením o nařízení výkonu trestu (č.j. 3 T 112/2002-564) totiž stěžovatel nebyl odsouzen pro předchozí odsouzení, ale byl mu nařízen výkon trestu odnětí svobody pro neosvědčení se ve zkušební době. To, že toto usnesení o přeměně trestu podmíněného v nepodmíněný trest odnětí svobody odkazovalo na tři rozsudky (2, 3 a 4), z nichž jeden byl zrušen (rozsudek 2), samo o sobě neznamená, že by se stěžovatel osvědčil. Dále zůstaly platné a pravomocné dva rozsudky jimiž byl stěžovatel odsouzen. Mimo rozsudku 4, který zůstal nařízením obnovy nedotčen, obnovila se, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR (R 58/1977) i platnost rozsudku 3.
Za popsaného stavu věci nedoznalo povolením obnovy řízení rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku - Místku o neosvědčení se ve zkušební lhůtě změn, a proto na něm ani na usnesení o nařízení výkonu trestu, resp. v ústavní stížnosti napadenému opatření - výzvě k nastoupení trestu odnětí svobody, nelze shledávat zkrácení stěžovatele v jeho naříkaných právech.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecného soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu