Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 468/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.468.07 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against administrative court ruling on dismissal statute of limitations.

Numero d'incarto IV.ÚS 468/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a Supreme Administrative Court decision dismissing his administrative lawsuit. The applicant, a former police chief, argued that the dismissal of his appeal violated his rights under the Charter of Fundamental Rights and the European Convention on Human Rights. The Court found no interference with protected rights because the lower courts correctly applied the specific 30-day filing deadline mandated by the Service Act for dismissals under specific statutory grounds.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; § 72 odst. 1 soudního řádu správního; The Constitutional Court holds that a final administrative court decision upholding a dismissal based on a specific statutory limitation period does not constitute an unjustified interference with fundamental rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint statute of limitations administrative dismissal service law fundamental rights procedural deadline police service

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 72 odst. 1 soudního řádu správního
V odůvodnění rozsudku se pak s poukazem na § 72 odst. 1 soudního řádu správního, na § 106 odst.
§ 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního
2006 k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, v níž vyslovil přesvědčení, že odmítnutí jeho žaloby je nezákonné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního.
§ 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona
Nejvyšší správní soud se však ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze a s jeho závěry, týkajícími se lhůty k podání návrhu na přezkum rozhodnutí ve věci propuštění funkcionáře ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona a kasační stížnost zamítl.
§ 137 odst. 2 služebního zákona
1 soudního řádu správního - větou "nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou." a tedy v daném případě lhůtou, určenou § 137 odst. 2 služebního zákona.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 19. března 2007 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele JUDr. Z. P., zastoupeného JUDr. Romanem Felixem, advokátem se sídlem 150 00 Praha 5, U Nikolajky 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2006 č. j. 5 As 27/2006-67, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím ve věci jeho kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2005 č. j. 8 Ca 252/2005-35 cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 1 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech (Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). Uvedl, že byl ředitelem Policie České republiky, správy hlavního města Prahy, dne 27. 12. 2004 propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie ČR, podané odvolání proti propuštění bylo policejním prezidentem zamítnuto. Příslušné rozhodnutí obdržel dne 13. 6. 2005 a dne 10. 8. 2005 se správní žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení obou citovaných rozhodnutí, a to pro jejich nezákonnost a vady řízení. Poté co Městský soud v Praze dne 14. 12. 2005 vydal usnesení č. j. 8 Ca 252/2005-35, kterým byla jeho žaloba odmítnuta dle ustanovení § 46 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního, podal v předmětné věci dne 5. 1. 2006 k Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost, v níž vyslovil přesvědčení, že odmítnutí jeho žaloby je nezákonné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního. Nejvyšší správní soud se však ztotožnil s názorem Městského soudu v Praze a s jeho závěry, týkajícími se lhůty k podání návrhu na přezkum rozhodnutí ve věci propuštění funkcionáře ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) služebního zákona a kasační stížnost zamítl. Poněvadž má stěžovatel zato, že Nejvyšší správní soud rozhodl takto na základě nedostatečného posouzení problematiky a nevzal v úvahu širší souvislosti, mající základ v základních principech právního státu, s jeho rozsudkem nemůže souhlasit.

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se v souladu s § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního zabýval tím, zda odmítnutí žaloby Městským soudem v Praze pro marné uplynutí lhůty k jejímu podání bylo po právu a opodstatněně konstatoval, že se vytýkané a stěžovatelem tvrzené nezákonnosti soud nedopustil. V odůvodnění rozsudku se pak s poukazem na § 72 odst. 1 soudního řádu správního, na § 106 odst. 1 písm. d) a § 137 odst. 2 zák. č. 186/1992 Sb., ve znění platném v posuzovaném období (služebního zákona), jakož i na judikaturu svou i Ústavního soudu, s námitkami stěžovatele vyčerpávajícím způsobem vypořádal. Vyložil, proč jeho povinnost k podání žaloby u příslušného soudu v předmětné věci je vymezena 30-ti denní lhůtou, plynoucí od doručení napadeného rozhodnutí, když tato lhůta je stanovena s ohledem na posuzovaný případ, tj. propuštění ze služebního poměru z důvodu zakotveného v § 106 písm. c) nebo d) služebního zákona, zněním § 72 odst. 1 soudního řádu správního - větou "nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou." a tedy v daném případě lhůtou, určenou § 137 odst. 2 služebního zákona. Na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2007

Michaela Židlická

předsedkyně senátu Ústavního soudu