Constitutional Court dismisses constitutional complaint as unfounded, rejecting claim that state must prosecute specific individuals.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Ing. E. P. against the Public Prosecutor's Office decision to reject her appeal. The complainant argued that the prosecutor's refusal to initiate criminal proceedings against her business partner violated her right to have her legal claims examined by another authority. The court ruled that Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms does not grant individuals a subjective right to demand that another person be criminally prosecuted, as prosecution is a matter of state discretion. Consequently, the court found the prosecutor's decision sufficiently reasoned and the complaint clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IAArt. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; There is no constitutionally guaranteed subjective right for a natural or legal person to demand that another person be criminally prosecuted, as the decision to prosecute is a matter of the relationship between the state and the offender.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 19. března 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Ing. E. P., zastoupené Mgr. et Mgr. Patrikem Tauerem, advokátem, Advokátní kancelář se sídlem v Praze 3, Vinohradská 126, proti usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. 3 ZN 5082/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 1. 2007 se Ing. E. P. (dále též "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedené usnesení vydané ve věci podezření ze spáchání trestného činu, kterého se měl podle stěžovatelky dopustit Ing. Z. P., společník a jednatel společnosti AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., se sídlem v Praze 4.
II. Z napadeného usnesení vyplývá, že v důsledku oznámení stěžovatelky podaného prostřednictvím právního zástupce bylo orgány Policie ČR prováděno šetření ve věci podezření ze spáchání trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Na základě výsledků šetření policejní orgán věc usnesením ze dne 29. 5. 2006 odložil podle § 159a odst. 1 tr. řádu. Toto usnesení napadla stěžovatelka stížností ze dne 1. 6. 2006.
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 usnesením ze dne 4. 12. 2006 stížnost stěžovatelky jako nedůvodnou zamítl, neboť v postupu policejního orgánu nezjistil pochybení.
III. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti tvrdila, že napadeným usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 4. 12. 2006 bylo porušeno její základní právo "domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu" zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení spatřuje v tom, že dle jejího názoru je odůvodnění usnesení zcela nepřezkoumatelné; z provedeného dokazování také dle jejího přesvědčení vyplývá, že podezřelý jednal v úmyslu znemožnit jí výplatu vypořádacího podílu nesestavením účetní uzávěrky.
IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tím, že jí učiněné oznámení nenašlo u orgánů Policie ČR kladnou odezvu, jež by se projevila zahájením trestního stíhání proti konkrétní osobě, v daném případě proti bývalému společníku stěžovatelky ve společnosti AVENTINUM NAKLADATELSTVÍ, s.r.o., se sídlem v Praze 4.
Z ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny nelze ovšem odvodit právo fyzické či právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána. Jak Ústavní soud opakovaně uvedl, charakteristickým znakem moderního právního státu v kontinentálním evropském pojetí je, že vymezení trestného činu, stíhání pachatele a jeho potrestání je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu; stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal (srov. např. usnesení II. ÚS 361/96; Sb.n.u., sv. 7, str. 343 a násl.). Žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, tedy neexistuje (srov. usnesení I. ÚS 84/99, Sb.n.u., sv. 14, str. 291 a násl.).
Státní zástupce obvodního státního zastupitelství se stížností stěžovatelky dostatečně zabýval, posoudil ji dle platných zákonných ustanovení a ve svém usnesení ze dne 4. 12. 2006 svůj postup řádně odůvodnil. Nezůstal tedy nečinným, ani s předmětným podnětem nenaložil libovolně; i proto nelze přisvědčit názoru stěžovatelky, že došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 19. března 2007
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu