Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 80/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.80.07 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding procedural appeal inadmissibility.

Numero d'incarto III.ÚS 80/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a party involved in a bankruptcy-related debt collection case. The complainant argued that the appellate court incorrectly declared an appeal inadmissible because the disputed amount was below the statutory threshold, claiming this violated their right of access to court. The court ruled that its role is limited to protecting constitutional rights, not reviewing the correctness of ordinary court applications of procedural rules, and found no violation of fundamental rights in this instance.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded without examining the merits if the complaint lacks a reasonable basis for alleging a violation of constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint obviously unfounded access to court procedural appeal bankruptcy proceedings ordinary courts constitutional review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 202 odst. 2 o. s. ř.
Vrchní soud v Ostravě odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, protože základ žalované částky byl ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. nižší než 2 000,- Kč.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora označeným usnesením obecných soudů, a to pro jím tvrzené porušení základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina".

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Pavla Korty, advokáta se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní 2, správce konkurzní podstaty úpadce Česká národní záložna, spořitelní a úvěrní družstvo, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem v Karviné - Fryštátě, K. Sliwky 126, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2006, čj. 19 Cm 206/2002-30, a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. listopadu 2006, čj. 8 Cmo 400/2006-42, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti shora označeným usnesením obecných soudů, a to pro jím tvrzené porušení základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina". Ve věci vedené před Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 19 Cm 206/2002 žaloval stěžovatel jako žalobce vedlejšího účastníka řízení o ústavní stížnosti (v řízení před obecnými soudy žalovaného) F. L. o zaplacení částky ve výši 1 250,- Kč s příslušenstvím. Částka vznikla z důvodu povinnosti vedlejšího účastníka podílet se na úhradě ztráty vzniklé z hospodaření úpadce Česká národní záložna, spořitelní a úvěrní družstvo. Žalobě bylo co do základu žalované částky vyhověno, a co do příslušenství byla zamítnuta. Stěžovatel se odvoláním domáhal zaplacení částky odpovídající nákladům řízení ve výši 6 333,- Kč. Vrchní soud v Ostravě odvolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné, protože základ žalované částky byl ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. nižší než 2 000,- Kč.

Ústavní stížnost polemizuje s právním závěrem vrchního soudu o nepřípustnosti odvolání, a žádá Ústavní soud o zodpovězení "otázky jednoduchého práva", zda se na nesporné řízení aplikuje též ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., přičemž pokud bude odpověď na tuto otázku kladná, bude nutno vyslovit též odepření "přístupu k soudu" podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti. Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"], resp. některé z ústavních kautel. V daném případě je přitom očividné, že k žádnému porušení základních práv stěžovatele nedošlo a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ani dojít nemohlo. Není úkolem Ústavního soudu sjednocovat judikaturu obecných soudů ohledně aplikace ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., čehož se stěžovatel ve své ústavní stížnosti domáhá. Pokud v daném případě dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání nebylo přípustné, protože základ žalované částky byl nižší než 2 000,- Kč, nemohlo tím dojít k porušení základních práv stěžovatele. K tomuto závěru ostatně došel též Krajský soud v Ostravě (viz poučení soudu na str. 6). Listina základních práv a svobod nezaručuje ničím neomezené právo na odvolání. Jak navíc vyplývá z judikatury Ústavního soudu, v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), tedy ve věcech jako je věc i nyní Ústavním soudem posuzovaná, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (viz např.

III. ÚS 405/04

, Sb.n.u.ÚS, sv. č. 34, str. 421).

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ust. § 43 odst. 2 písm. a) zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu