Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 300/07 ECLI:CZ:US:2007:3.US.300.07 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding insufficient court handling of bias and protocolation objections.

Numero d'incarto III.ÚS 300/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings without a hearing. The applicant argued that courts failed to adequately address objections regarding protocolation and judicial bias, claiming violations of fundamental rights. The Court found no interference with rights as the lower courts' reasoning was sufficient and the alleged bias did not warrant automatic recusal.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional complaints are rejected as manifestly unfounded when the lower courts have adequately addressed the applicant's objections and their reasoning is sufficient to support the decision.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint judicial bias protocolation objection manifestly unfounded Constitutional Court fundamental rights recusal of judge

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR
čl. 90 Ústavy ČR
čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR
90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 6. března 2007 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Mgr. J. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem Jana Uhra 13, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2006 sp. zn. 4 To 441/2006, usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2006 č. j. 89 T 172/2005-520, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2006 sp. zn. 4 To 456/2006 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 30. srpna 2006 č. j. 89 T 172/2005-522, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že se jimi cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dle odůvodnění návrhu mělo dojít k zásahu do uvedených kautel tím, že se obecné soudy jednak nedostatečně vypořádaly s námitkami stěžovatele ve vztahu k jím rozporované protokolaci, a dále nesprávně posoudily tvrzení o podjatosti soudce Mgr. Davida Otevřela, projednávajícího jeho trestní věc. S poukazem na tyto v naraci návrhu blíže rozvedené a v řízení před stížnostním soudem předtím předestřené výhrady se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu napadených rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Z těchto se dostatečným a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným, způsobem podává, čím jsou založeny co do relevantních úvah jejich rozhodovací důvody, o něž se přesvědčení soudů, resp. výrokový výsledek jejich rozhodnutí opírá (čl. 1 odst. 1 ve spojení s čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR). Adekvátně reagují na námitky stěžovatele, pročež postačí na obsah jejich odůvodnění odkázat, když jeho opakování by bylo zjevně formálním. Toliko k námitce podjatosti, vycházeje z posouzení kontextuálního, Ústavní soud dodává, že ani z jeho pohledu postup soudce v konkrétní věci stěžovatele ve spojení s tím, že na něj bylo podána žaloba opřená o příslušná ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ač v návaznosti na vytýkanou procesní činnost, nezakládá bez dalšího jeho vyloučení z projednávání a rozhodování věci; to v situaci, kdy ani on sám dle vlastního vyjádření uvedenou skutečnost způsobem, který naznačuje stěžovatel, nikterak nevnímá.

Pro takto nahlíženou povahu stížnostních bodů Ústavní soud posléze návrh stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2007

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu