Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 488/07 ECLI:CZ:US:2007:2.US.488.07 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed appeal claiming unfair trial due to refusal of expert re-evaluation in workers' compensation case.

Numero d'incarto II.ÚS 488/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a claimant against a regional court's confirmation of a lower court's dismissal of his workers' compensation claim. The claimant argued that the courts violated his right to a fair trial by refusing to order a new expert re-evaluation, which he believed was the only way to prove his occupational disease. The court held that the principle of free evaluation of evidence allows lower courts to decline additional expert opinions if existing evidence sufficiently establishes the facts, and they must only explain their refusal in the decision.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 132 odst. 1 o. s. ř.; čl. 36 Listiny základních práv a svobod: The right to a fair trial does not mandate the court to conduct every piece of evidence proposed by a party, provided the court explains its reasons for rejecting such evidence and respects the principle of free evaluation of evidence.

Parole chiave

Generato dall'IA
fair trial rights free evaluation of evidence workers compensation occupational disease expert re-evaluation constitutional complaint judicial independence

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 190 odst. 3 zákoníku práce
Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že žalobce trpí nemocí z povolání, nebyl splněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu ve smyslu § 190 odst. 3 zákoníku práce, a proto byla žaloba zamítnuta.
§ 132 odst. 1 o. s. ř.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného JUDr. Janou Graňákovou, advokátkou, se sídlem Štefánikova 34, 737 01 Český Těšín, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. prosince 2006, č. j. 16 Co 301/2006-112, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 18. srpna 2006, č. j. 25 C 9/2005-97, ve znění opravného usnesení ze dne 25. srpna 2006, č. j. 25 C 9/2005-99, v řízení o žalobě žalobce (stěžovatele) na náhradu škody způsobené ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Soudy obou stupňů vyšly z nesporných skutkových zjištění, že žalovaný (OKD, a. s.) ukončil se žalobcem pracovní poměr dohodou, neboť žalobce byl podle lékařského posudku trvale nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce (horník - razič) a žalovaný pro něj neměl žádné vhodné pracovní místo, na které by ho mohl převést. Spornou otázkou zůstala existence nemoci z povolání u žalobce. Na základě provedeného dokazování (znaleckým posudkem soudem ustanovené znalkyně MUDr. M. K., lékařským posudkem MUDr. F. C. potvrzeným rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, zprávou posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí) dospěly soudy obou stupňů k závěru, že žalobce netrpí nemocí z povolání, nýbrž jde u něho o stav vzniklý po prodělané borelióze. Žádný ze soudů neshledal důvody pro vypracování revizního znaleckého posudku, poněvadž znalecký posudek vypracovaný MUDr. M. K. považovaly za naprosto dostačující, s tím, že znalkyně řádně posoudila jak veškerou zdravotní dokumentaci, včetně ortopedických nálezů, tak i žalobce důkladně vyšetřila osobně. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že žalobce trpí nemocí z povolání, nebyl splněn jeden ze základních předpokladů odpovědnosti zaměstnavatele za škodu ve smyslu § 190 odst. 3 zákoníku práce, a proto byla žaloba zamítnuta.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), který zakotvuje právo na spravedlivý proces, neboť v jeho případě mu nebyla dána možnost řádně se domoci svého práva u soudu, když byl zamítnut návrh na provedení revizního znaleckého posudku, který jediný by mohl dovodit skutečnost, že stěžovatel trpí nemocí z povolání. Stěžovatel namítal, že znalkyně, která vyhotovila znalecký posudek, o jehož závěry se opírají rozhodnutí soudů obou stupňů, nevěnovala jeho vypracování dostatečnou pozornost a vyhodnotila pouze zdravotnickou dokumentaci, která vyzněla v neprospěch stěžovatele. Vyšetření měla provést sama, přičemž měla provést i vyšetření horních končetin.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, a v tomto případě to musí obzvlášť zdůraznit, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv obsažených v Listině, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uplatňuje pouze námitku, že obecné soudy odmítly provedení revizního znaleckého posudku, kterým by se prokázalo, že stěžovatel trpí nemocí z povolání. V tomto spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. Argumenty stěžovatele tak v podstatě směřují proti zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů, které provedly obecné soudy. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, jak již bylo naznačeno výše, že mu nepřísluší přehodnocovat právní, ani skutkové závěry obecných soudů. Pokud jde o hodnocení důkazů učiněné soudem prvního i druhého stupně, je třeba zdůraznit, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v § 132 o. s. ř. Pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané § 132 o. s. ř. respektovány. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou přitom věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.

V dané věci provedly obecné soudy poměrně obsáhlé a podrobné dokazování (znaleckým posudkem soudem ustanovené znalkyně MUDr. M. K.; lékařským posudkem MUDr. F. C., který byl potvrzen rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje; zprávou posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí). Všechny tyto důkazy vedly k jednoznačnému závěru, že stěžovatel netrpí nemocí z povolání, ale jeho zdravotní problémy byly pravděpodobně způsobeny prodělanou lymskou boreliózou v souvislosti s poraněním infikovaným klíštětem. Vzhledem k jednoznačně zjištěnému skutkovému stavu nepovažovaly obecné soudy za nutné vypracování revizního znaleckého posudku. Zde pokládá Ústavní soud za nutné připomenout, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z článku 36 Listiny je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mj. možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také - pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ze zmíněných zásad však nikterak nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník navrhl (srov. nález

sp. zn. III.ÚS 150/93

). Je to obecný soud, který je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení které důkazy je třeba provést, zda a nakolik je potřeba dosavadní stav dokazování doplnit, a zda je určitý důkazní prostředek (ve stěžovatelově věci konkrétně revizní znalecký posudek) způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost. V tom, že obecné soudy neshledaly důvody pro jeho provedení nelze spatřovat porušení práva na spravedlivý proces.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud nezjistil, že by v daném případě došlo k porušení ústavním pořádkem garantovaných práv stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2007

Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu