Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 409/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.409.07 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to conflicting witness testimony and evidence evaluation.

Numero d'incarto I.ÚS 409/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defendant convicted of robbery against the Supreme Court's decision to confiscate his vehicle. The defendant argued that the lower courts improperly prioritized a co-defendant's changed testimony over other evidence, creating an unfair trial. The court ruled that the right to a fair trial does not guarantee a specific outcome and that the lower courts correctly applied the principle of free evaluation of evidence.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 36 odst. 1 Listiny; § 2 odst. 6 t. ř.; § 125 odst. 1 t. ř.; The right to a fair trial does not guarantee a specific outcome, and the principle of free evaluation of evidence allows courts to weigh conflicting testimony based on the totality of proof without violating constitutional guarantees.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint free evaluation of evidence conflicting witness testimony principle of free evaluation right to fair trial confiscation of property robbery conviction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
s. 79 para. 2 of the Act on the Constitutional Court
Stěžovatel současně požádal o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst.
s. 2 para. 6 of the Criminal Procedure Act
Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže, podle ustanovení § 234 odst.
s. 125 para. 1 of the Criminal Procedure Act
s. 43 para. 1 lit. c), para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court
proti výrokům, kterými (již z logiky věci) nebylo a ani nemohlo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv [§ 43 odst.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Milenou Kudějovou, advokátkou se sídlem České Budějovice, Lidická 47, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 2006, sp. zn. 10 To 142/2005, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 6. 2005, čj. 1 T 4/2005 - 1346,takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností J. K. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného usnesení Vrchního soudu v Praze (dále též "odvolací soud") a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále též "soud prvního stupně") pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") .

Stěžovatel současně požádal o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Uvedeným usnesením odvolací soud, k odvolání stěžovatele, zrušil výrok o trestu propadnutí věci - osobního automobilu Mazda 323. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem loupeže, podle ustanovení § 234 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákona (dále jen "TrZ"), spáchaného ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 TrZ. Za to byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.

Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1230/2006, odmítl jako nedůvodné [§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu (dále jen "TrŘ")].

Stěžovatel obecným soudům vytkl, že vycházely z výpovědi spoluobžalovaného R. M. z přípravného řízení a daly jí přednost před změněnou výpovědí, kterou tato osoba učinila v hlavním líčení, ačkoli změnu výpovědi, že jeho spolupachatelem byla jiná osoba, R. M. logicky odůvodnil a dají se tím odůvodnit rozpory mezi jednotlivými důkazy. Jedním z rozporů je pachová stopa nalezená ve vozidle Mazda 323. Svědek O. Š. uvedl, že s Mazdou odjel muž menší postavy, tj. stěžovatel, ale R. M. tvrdil, že s vozidlem odjel on. Rozpory existují i ve výpovědi svědka J. B. ml. a výpovědí R. M. Stěžovatel je přesvědčen, že další podpůrné důkazy lze vysvětlit i jinak, v jeho prospěch. Jedná se o tvrzení dalšího spoluobviněného L. J., že mu měl R. M. říci, že loupež spáchal se stěžovatelem. K důkazu telefonním hovorům se svědkem O. Š. z mobilního telefonu stěžovatele uvedl, že svůj telefon půjčil R. M. Ani další důkazy, jako je svědecká výpověď Z. M. o dovolené strávené se stěžovatelem, okolnosti, za jakých došlo k zaplacení části dluhu na nájemném za prostory, v nichž provozoval noční klub a kontakt se svědkem J. S. nelze považovat za usvědčující důkazy.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 1 T 4/2005, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podána osobou zjevně neoprávněnou a ve zbývající části zjevně neopodstatněná.

Pokud stěžovatel navrhl zrušení rozsudku soudu prvního stupně v celém rozsahu, tj. i výroků, které se týkaly pouze ostatních obviněných, je nutno hodnotit ústavní stížnost v této části jako návrh podaný osobou neoprávněnou. Stěžovatel totiž není oprávněn k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí, resp. proti výrokům, kterými (již z logiky věci) nebylo a ani nemohlo být zasaženo do jeho ústavně zaručených práv [§ 43 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Stěžovatel obecným soudům vytkl nesprávné hodnocení provedených důkazů, nesprávnost skutkových závěrů a tím i nesprávné právní závěry. Jeho námitky jsou přitom opakováním obhajoby, kterou uplatnil již v řízení před obecnými soudy a s nimiž se soudy vypořádaly. Tím staví Ústavní soud do role další soudní instance, která mu ovšem nepřísluší.

Ústavní soud neshledal, že by stěžovateli, v jeho trestní věci, nebylo zajištěno právo na spravedlivé soudní řízení. Toto právo každému zaručuje, že řízení bude probíhat podle zákonem předepsaných pravidel, před nezávislým a nestranným soudem, účastník řízení bude mít možnost předstoupit před soud a předestřít svoje důkazní návrhy. Soud má povinnost o důkazních návrzích rozhodnout a svá rozhodnutí patřičně odůvodnit. Rozsah těchto práv obdobně garantuje i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, který zaručuje právo na to, aby věc byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o právech a povinnostech jednotlivce. Právo na spravedlivé soudní řízení nelze vykládat jako garanci úspěchu v řízení. To, že soud rozhodne způsobem, se kterým stěžovatel nesouhlasí, samo o sobě nemůže založit neústavnost takového postupu. Stěžovatel měl přístup k soudu zajištěn, bylo zaručeno jeho právo na obhajobu, mohl podávat důkazní prostředky, vyjádřit se k prováděným důkazům a obecné soudy svá rozhodnutí náležitě odůvodnily.

V projednávané věci obecné soudy postupovaly v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 TrŘ) a zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti,v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí (§ 2 odst. 5 TrŘ). Přezkoumatelným způsobem vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy a proč opřely svá skutková zjištění s tím, že za základ skutkových zjištění vzaly výpověď spoluobviněného R. M. z přípravného řízení, neboť korespondovala a byla potvrzována ostatními ve věci provedenými důkazy, na rozdíl od jeho změněné výpovědi v hlavním líčení, jak se vypořádaly s obhajobou stěžovatele, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů a při posuzování viny a trestu (§ 125 odst. 1 TrŘ). Důkazy, provedené v tomto trestním stíhání, vytvořily nepřerušený řetězec, který obecným soudům umožnil učinit, bez důvodných pochybností, závěr o vině stěžovatele. Skutečnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

Ústavní soud nepovažuje za nutné podrobnou argumentaci obecných soudů znovu opakovat a v podrobnostech odkazuje na jejich řádně odůvodněná rozhodnutí.

Pro odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebyly shledány žádné věcné ani zákonné důvody (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zčásti jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným a zčásti jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu