Legislator Giurisprudenza & Legislazione
Pl.ÚS 55/06 ECLI:CZ:US:2007:Pl.US.55.06.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses municipal complaints claiming unconstitutional state interference in local self-government rights.

Numero d'incarto Pl.ÚS 55/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by three municipalities against alleged state interference in their self-government rights. The plaintiffs argued that discriminatory tax revenue regulations imposed unfunded obligations on local budgets, violating their constitutional autonomy. The court dismissed the case because the plaintiffs failed to meet the formal requirement that a constitutional complaint must challenge a specific individual act of application rather than a general legislative act.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu; § 74 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint alleging state interference in local self-government rights is inadmissible if it challenges a general legislative act instead of a specific individual act of application.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility individual act of application local self-government rights general legislative act unfunded municipal obligations state interference doctrine Czech constitutional law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky
V ústavní stížnosti podané s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") stěžovatelé tvrdí existenci "nezákonného zásahu státu" ve smyslu § 72 odst.
§ 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
c) Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") stěžovatelé tvrdí existenci "nezákonného zásahu státu" ve smyslu § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu").
§ 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti zastupitelstev obcí 1/ Rokytnice, se sídlem v Rokytnici č. 58, 2/ Suchá Loz, se sídlem v Suché Lozi č. 72 a 3/ Vysoké Pole, se sídlem v Vysokém Poli č. 118, zastoupených JUDr. Ivanem Juřenou, advokátem ve Zlíně, Nábřeží 599, proti "nezákonnému zásahu státu do práva na samosprávu obcí", takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V ústavní stížnosti podané s odvoláním na čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") stěžovatelé tvrdí existenci "nezákonného zásahu státu" ve smyslu § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"). Porušení práva na samosprávu spočívá podle jejich názoru "v diskriminační úpravě daňových příjmů rozpočtů obcí, stanovené zákonem o rozpočtovém určení daní (a) ve stanovování povinností, které mají obce podle právních předpisů plnit, aniž by byly kryty novými rozpočtovými příjmy". Proto navrhli, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 4 a přílohy č. 2 zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o rozpočtovém určení daní"), a dále žádají, aby České republice, in eventum Ministerstvu financí ČR, zakázal v porušování práva na samosprávu pokračovat.

Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je Ústavní soud povolán prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.

Ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu je zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku oprávněno podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu. Společně s ústavní stížností může být podle § 74 zákona o Ústavním soudu podán návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, pokud jeho či jejich uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti a jestliže jsou podle stěžovatele v rozporu s ústavním zákonem popř. se zákonem.

"Nezákonný zásah státu" podle obsahu ústavní stížnosti a se zřetelem k jejímu petitu způsobuje podle stěžovatelů existence konkrétního právního předpisu (jeho ustanovení), resp. dalších (zčásti specifikovaných) právních předpisů (jimiž jsou obcím ukládány rozpočtově nepodložené povinnosti) a konečně i "dílčí daňové reformy", která s účinností od 1.1.2006 "zatíží rozpočty obcí a měst výpadky".

Stěžovatelé tím přehlížejí, že ustanovení § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu se zde efektivně dovolat nelze. Z ustálené judikatury Ústavního soudu se totiž podává, že vydání právního předpisu za zásah státu do práva na samosprávu ve smyslu tohoto ustanovení nepředstavuje, neboť relevantní "zásah" musí mít podobu "individuálního aktu aplikace práva nebo jiného individuálního zásahu" (usnesení

sp. zn. I. ÚS 92/94

, a další, kupříkladu

sp. zn. III. ÚS 25/04

,

Pl. ÚS 64/04

,

Pl. ÚS 22/05

).

Ústavní soud danou situaci standardně posuzuje tak, že jde "o návrh podaný někým zjevně neoprávněným"; pak nezbývá, než jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Logicky pak stíhá stejný osud i návrh, aby Ústavní soud zakázal "v porušování práva na samosprávu" (označenými právními předpisy) pokračovat, resp. návrh vycházející z ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu.

Požadavek stěžovatelů, aby stát zaplatil náklady jejich zastoupení není důvodný proto, že jejich návrh byl odmítnut (viz § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. února 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu