Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 795/06 ECLI:CZ:US:2007:4.US.795.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to burden of proof allocation in civil proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 795/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a plaintiff against lower court rulings in a civil dispute. The plaintiff argued that the courts violated her right to a fair trial by improperly shifting the burden of proof regarding a payment obligation to her. The court determined the complaint was clearly unfounded because the lower courts correctly applied procedural rules and the plaintiff failed to demonstrate any violation of fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Právo na spravedlivý proces nelze vykládat jako právo na úspěch ve věci, pokud soudy dodržovaly procesní pravidla a přenesly důkazní břemeno v souladu s procesním zákonem.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint burden of proof fair trial rights civil procedure unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti E. Š., zastoupené JUDr. Michalem Čelechovským, advokátem se sídlem Osek u Rokycan 47, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 9. 2006, č.j. 12Co 395/2006-66, a proti rozsudku Okresního soudu v Rokycanech ze dne 24. 4. 2006, č.j. 4C 22/2005-47, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno především její právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále v čl. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, když soudy nerespektovaly princip rovnosti stran.

K porušení základního práva stěžovatelky na spravedlivý proces mělo dojít v důsledku toho, že soudy nepostupovaly v souladu s ust. § 120 odst. 1 o.s.ř., přenesly důkazní břemeno za cizí tvrzení na stěžovatelku a ve výsledku to vedlo k nesprávnému hodnocení důkazu a nesprávnému rozhodnutí sporu, ve kterém byla stěžovatelka v postavení žalované.

Napadeným rozhodnutím soudu I. stupně byla stěžovatelka zavázána zaplatit vedlejšímu účastníku ve výroku specifikovanou částku a náhrady nákladů řízení. V dalším výroku byla část žaloby zamítnuta. Stěžovatelka se proti výroku o povinnosti zaplatit určenou částku vedlejšímu účastníku a proti výroku o náhradě nákladů řízení odvolala. Odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném rozsahu potvrdil.

Soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vylíčil, které skutečnosti považoval za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel. Výsledný výrok z těchto skutečností logicky vyplýval. K odvolání stěžovatelky uvedl odvolací soud, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a správně dovodil, že je na žalované, aby prokázala, že žalovanou částku vedlejšímu účastníku vyplatila. Odvolací soud uzavřel, že stěžovatelka neunesla důkazní břemeno, a rozsudek soudu I. stupně shledal správným a zákonným včetně výroku o nákladech řízení, který odpovídá poměru úspěchu a neúspěchu ve věci.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V ústavní stížnosti stěžovatelka opakuje námitku, kterou uváděla již v odvolání, a odvolací soud se s ní vypořádal. Stěžovatelka ve své argumentaci neuvádí nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Svým návrhem tedy Ústavní soud staví do role další přezkumné instance v soustavě obecných soudů, která mu nepřísluší. Soudy nerozhodovaly jen na základě tvrzení stěžovatelky proti tvrzení vedlejšího účastníka, jak se snaží naznačovat stěžovatelka ve své ústavní stížnosti. Byly provedeny další důkazy, které ve svém celku vedly k závěru, který přijaly oba obecné soudy. Ústavní soud neshledal v postupu soudů žádné vybočení z pravidel spravedlivého procesu a dodává, že právo na spravedlivý proces, jak je garantováno např. čl. 6 Úmluvy, nelze vykládat jako právo na úspěch ve věci.

Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu