Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 786/06 ECLI:CZ:US:2007:4.US.786.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to court's refusal to grant legal aid and fee exemption.

Numero d'incarto IV.ÚS 786/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against civil court rulings regarding alimony. The applicant argued that her health status and lack of legal representation violated her rights to fair trial and legal aid. The court held that general courts have exclusive authority to interpret laws and assess fee exemptions, which does not constitute an unconstitutional violation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review general courts' decisions on fee exemptions or legal aid, as such assessments fall within the exclusive domain of ordinary courts and do not violate the principle of a fair trial merely because the applicant disagrees with the outcome.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint fee exemption legal aid fair trial rights ordinary courts jurisdiction alimony dispute procedural protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.
čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
§ 138 odst. 1 o. s. ř.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky M. K., zastoupené Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem Ostrava, Josefa Skupy 1639/21, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. 62 C 210/99 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 8 Co 315/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 30. 11. 2006, na výzvu Ústavního soudu doplněnou podáním ze dne 10. 2. 2007, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí s tím, že bylo jimi zasaženo do jejího ústavně zaručeného práva podle čl. 4 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z předložené ústavní stížnosti a připojeného spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 62 C 210/99 Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. 62 C 210/99, byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti žalovanému I. K. o určení výživného. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí soudu I. stupně odvolání, které Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 8 Co 315/2006, ve věci samé potvrdil.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že v provedeném řízení nebyl respektován její zdravotní stav, nebyla řádně poučena o ustanovení zástupce, a to od počátku soudního řízení, nebyly respektovány její návrhy na odročení jednání konaného dne 11. 11. 2005 pro nemoc a na zrušení ustanovení právního zástupce a ustanovení nového zástupce pro soudní řízení. Dále stěžovatelka namítala, že nebyly respektovány její důvody odvolání, kterými se vyjadřovala k přestupkům, soud ji nepoučil o možnosti osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, o podjatosti soudu, o místní příslušnosti rozhodovat a soudy nesplnili ani svoji povinnost řádně a včas ji předvolat k soudním jednáním. Stěžovatelka je toho názoru, že soudce Mgr. Jiří Gottwald měl být vyloučen ve věci rozhodování o jejím výživném, neboť rozhodoval ve sporu o výživné jejích nezletilých dcer M. a P. Stěžovatelka rovněž napadla důkazní řízení s tím, že soud měl na základě důkazů, které předložila rozhodnout tak, že žaloba je důvodná.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka jednak napadá důkazní řízení, jednak tvrdí, že jí nebyla obecnými soudy poskytnuta náležitá procesní ochrana.

Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí obecných soudů byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů. Ústavní soud konstatuje, že v projednávané věci obecné soudy dostály požadavku transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí (§ 157 o. s. ř.), a ani procesnímu postupu obecných soudů z ústavněprávního hlediska nelze nic vytknout. Jak je patrno z č. listů 12 - 13, 19 - 21, 40 - 41, 52 - 53, 54 - 55, 149, 200, 203, 230, 288, 310, 331, 342, 417 - 419, 453 - 455, 472 - 473, 480, 505, 513, 522 a 525 - 526 soudního spisu i z odůvodnění napadených rozhodnutí, obecné soudy se procesními i hmotně právními námitkami stěžovatelky vznesenými v průběhu řízení náležitě zabývaly, procesní ochranu právům přiznaným vnitrostátním právem jí poskytly a v odůvodnění svých rozhodnutí podrobně rozvedly, o které důkazy svá rozhodnutí opřely a kterými ustanoveními občanského soudního řádu, občanského zákoníku a zákona o rodině se při svém rozhodování řídily.

Vzhledem k tomu, že při posuzování námitek vznesených v ústavní stížnosti porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces nebylo v průběhu řízení shledáno a s konkrétními námitkami stěžovatelky, pokud jde o aplikaci a interpretaci příslušných ustanovení občanského soudního řádu, občanského zákoníku a zákona o rodině se obecné soudy vypořádaly, nepovažuje Ústavní soud za nezbytné opakovat již uvedenou argumentaci a odkazuje v tomto směru na obsah soudního spisu a na odůvodnění napadených rozhodnutí obecných soudů.

Dle přesvědčení Ústavního soudu stěžovatelce byla zákonem odpovídajícím způsobem dána možnost hájit svá práva a z ústavní stížnosti nelze dovodit nic, co by tvrdilo či prokazovalo opak. Ústavní soud má za to, že výklad aplikovaných ustanovení podaný obecnými soudy není výrazem "libovůle" nebo "svévole", resp. nepostrádá rozumné a logicky podložené odůvodnění.

Pokud se týká námitky stěžovatelky ve vztahu k osvobození od soudních poplatků, podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost. Uvedené ustanovení tedy ponechává obecnému soudu (resp. předsedovi senátu) prostor k uvážení, aby osvobození od soudních poplatků účastníkovi zcela nebo zčásti přiznal. Jediným omezujícím předpokladem pro přiznání uvedeného osvobození je naplnění podmínek vymezených v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje především na svoji již konstantní judikaturu v této oblasti, podle které rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., není otázkou v rovině ústavnosti. Ve svém rozhodnutí ze dne 17. 8. 2000,

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

(in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 19, usnesení č. 28, str. 275), Ústavní soud konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů, a to s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy).

Ústavnímu soudu tak nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecné soudy při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěly a zasahovat do jejich práva komplexně posoudit, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků záleží na úvaze předsedy senátu a není-li tato úvaha ve zjevném rozporu s principy spravedlivého procesu, není Ústavní soud oprávněn do takových úvah zasahovat. Uvedený rozpor s principy spravedlivého procesu Ústavní soud v projednávané věci neshledal.

Článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, stejně jako hlava pátá Listiny, konkrétně nic neuvádí o tom, jak má být ta která věc posuzována, resp. jak mají být v řízení shromážděné důkazy posuzovány obecnými soudy. Zakládá obecně "právo na spravedlivé projednání" věci, jehož obsahem však není, jak se stěžovatelka mylně domnívá, právo na projednání věci v souladu s právním názorem některé strany. Pokud tedy stěžovatelka tvrdí, že její základní práva zaručená ústavním pořádkem byla porušena tím, že obecné soudy dospěly k právním závěrům, s nimiž nesouhlasí, jedná se o tvrzení zjevně neopodstatněné.

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatelky odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. března 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu