Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 650/06 ECLI:CZ:US:2007:3.US.650.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as constitutional complaint lacks merit regarding prior final conviction.

Numero d'incarto III.ÚS 650/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed against a district court judgment that acquitted the petitioner of embezzlement charges. The petitioner argued that the lower court improperly convicted him of fraud based on an undated inventory list without his presence, violating his right to a fair trial. The court ruled that since the petitioner's guilt for fraud was already definitively established in a prior final judgment, the contested decision only addressed sentencing and thus could not contain the alleged procedural errors.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if the alleged defects concern a decision that merely adjusts the penalty for a crime already finally adjudicated, as the court cannot have erred on guilt in such a context.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility finality of prior conviction fraud charge sentencing procedural error merit right to defense fairness

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 226 písm. a) trestního řádu
Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ byl stěžovatel podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství Praha-západ sp.
§ 256 trestního řádu
Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatel i státní zástupce odvolání, která však Krajský soud v Praze podle § 256 trestního řádu zamítl usnesením napadeným touto ústavní stížností.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Námitky obsažené v nyní posuzované ústavní stížnosti měl tedy stěžovatel uplatnit ve vztahu k soudním rozhodnutím, jež jsou uvedena v tomto odstavci, a to v ústavní stížnosti podané ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2007 v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. F., zastoupeného JUDr. Martinem Pavlíkem, advokátem v Praze 1, Václavské náměstí 66/808, proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 1. 2006, čj. 1 T 131/2005-807, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, čj. 10 To 141/2006-853, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 13. 8. 2006, doplněnou podáním ze dne 28. 12. 2006, napadl stěžovatel v záhlaví uvedená soudní rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Jak Ústavní soud z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil, napadeným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ byl stěžovatel podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství Praha-západ sp. zn. 1 Zt 45/95 pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona a dále podle § 250 odst. 3 trestního zákona za skutek, kterým byl stěžovatel uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 1 T 55/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 10 To 577/2000, mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 42 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatel i státní zástupce odvolání, která však Krajský soud v Praze podle § 256 trestního řádu zamítl usnesením napadeným touto ústavní stížností.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl protiprávně odsouzen za spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, a to na základě jen těch důkazů, které svědčily v jeho neprospěch, přičemž důkazy, které by jeho vinu vyvracely, provedeny nebyly. Jako stěžejní důkaz soudu prý posloužil soupis zboží (inventurní zápis), jenž však není řádným inventurním protokolem o stavu peněz a zboží, neboť není datován, podepsán, není z něj patrno, kdy se tato kontrola konala, a stěžovatel nebyl u tohoto úkonu (jako úkonu trestního řízení) přítomen. Nebylo možno jej tedy použít v trestním řízení. Vzhledem k těmto skutečnostem stěžovatel Ústavnímu soudu navrhl, aby napadená soudní rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.

Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na vady, které se týkají rozhodování obecných soudu o jeho vině, jde-li o trestný čin podvodu. Napadeným rozsudkem soudu prvního stupně však o vině stěžovatele rozhodováno nebylo, nýbrž pouze o výši trestu stěžovatele (odhlédne-li se od skutečnosti, že stěžovatel jím byl zproštěn obžaloby stran trestného činu zpronevěry), když o jeho vině bylo pravomocně rozhodnuto již výše zmíněným rozsudkem téhož soudu ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 1 T 55/99, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. 10 To 577/2000. Z toho plyne, že se obecné soudy v napadených rozhodnutích nemohly dopustit pochybení, která jim stěžovatel v ústavní stížnosti vytýká. Za relevantní by bylo možno považovat pouze námitky, které by se týkaly rozhodování soudů o samotném trestu, tyto však ústavní stížnost neobsahuje. Ostatně na skutečnost, že námitky proti výroku o vině trestným činem podvodu jsou bezpředmětné, upozornil stěžovatele již Krajský soud v Praze ve svém, ústavní stížností napadeném usnesení. Námitky obsažené v nyní posuzované ústavní stížnosti měl tedy stěžovatel uplatnit ve vztahu k soudním rozhodnutím, jež jsou uvedena v tomto odstavci, a to v ústavní stížnosti podané ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

S ohledem na tyto důvody Ústavní soud podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. února 2007

Vladimír Kůrka

předseda senátu Ústavního soudu