Constitutional Court allows attorney's fees for guardian ad litem, ruling lower courts violated constitutional rights by denying statutory compensation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic annulled district court rulings that denied attorney fees and expenses to a lawyer appointed as a guardian ad litem. The lower courts incorrectly refused payment, arguing the guardian's role did not constitute the practice of law under the relevant statutes. The Court held that the lower courts violated the Constitution and the List of Fundamental Rights and Freedoms by failing to recognize the explicit statutory obligation to compensate guardians, thereby infringing on the client's right to expect state payment for their legitimate property increase.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 140 odst. 2 občanského soudního řádu; § 1 odst. 2 zákona o advokacii; The Constitutional Court ruled that the state's explicit statutory obligation to pay guardians ad litem constitutes a fundamental right, and lower courts cannot deny such compensation merely because the guardian's activities do not fit the strict definition of the practice of law.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Odměna advokáta ustanoveného jako opatrovníka
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jana Musila a Jiřího Muchy - ze dne 15. března 2007
sp. zn. III. ÚS 553/06
ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 44 C 3187/2001, ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 227/2006, sp. zn. 41 C 278/2006, sp. zn. 44 C 397/2006, sp. zn. 44 C 409/2006, sp. zn. 44 C 421/2006, sp. zn. 44 C 433/2006, sp. zn. 44 C 445/2006, sp. zn. 44 C 459/2006, sp. zn. 44 C 519/2006, sp. zn. 44 C 544/2006, sp. zn. 44 C 556/2006, sp. zn. 44 C 588/2006, a ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 291/2006, sp. zn. 41 C 307/2006 o nepřiznání odměny a hotových výdajů spojených s výkonem funkce opatrovníka.
Rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 7. 2006 sp. zn. 44 C 3187/2001, ze dne 27. 4. 2006 sp. zn. 41 C 227/2006, sp. zn. 41 C 278/2006, sp. zn. 44 C 397/2006, sp. zn. 44 C 409/2006, sp. zn. 44 C 421/2006, sp. zn. 44 C 433/2006, sp. zn. 44 C 445/2006, sp. zn. 44 C 459/2006, sp. zn. 44 C 519/2006, sp. zn. 44 C 544/2006, sp. zn. 44 C 556/2006, sp. zn. 44 C 588/2006, a ze dne 22. 5. 2006 sp. zn. 41 C 291/2006, sp. zn. 41 C 307/2006 se ve výroku III. zrušují.
Odůvodnění
Ústavními stížnostmi, původně zapsanými pod spisovými značkami III. ÚS 553/06,
III. ÚS 556/06
,
III. ÚS 562/06
,
III. ÚS 565/06
,
III. ÚS 568/06
,
III. ÚS 571/06
,
III. ÚS 574/06
,
III. ÚS 577/06
,
III. ÚS 580/06
,
III. ÚS 583/06
,
III. ÚS 586/06
,
III. ÚS 589/06
,
III. ÚS 595/06
,
III. ÚS 598/06
a
III. ÚS 604/06
, se stěžovatelka domáhá - pro porušení čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava"), čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") - zrušení výroků III. v záhlaví označených rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 4.
Ve všech shora uvedených věcech soud ustanovil účastníkům (žalovaným) jako osobám neznámého pobytu opatrovníka pro řízení [§ 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") stěžovatelku - advokátku.
Napadenými výroky rozsudků soud prvního stupně zamítl návrhy stěžovatelky na zaplacení odměny a hotových výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem této funkce, neboť jej nepovažoval za výkon advokacie. Podle jeho názoru se ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii") za poskytování právních služeb sice považuje činnost opatrovníka pro řízení podle zvláštního předpisu (je-li vykonávána advokátem), avšak o takový případ v situaci opatrovníka ustanoveného podle § 29 odst. 3 o. s. ř. nejde.
S tomu korespondujícím výkladem § 140 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 3. 2006) stěžovatelka nesouhlasí. Poukazuje na znění § 1 odst. 2 zákona o advokacii a na vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 9. 2006, která "s výkonem funkce opatrovníka ustanoveného soudem ... dle § 29 odst. 3 o. s. ř. počítá" (srov. § 9 odst. 5 této vyhlášky). Stěžovatelka dovozuje, že má-li osoba neznámého pobytu právo na poskytnutí právní pomoci ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny, pak má i k tomu ustanovený advokát právo požadovat od státu náhradu nákladů takového zastoupení.
Vzhledem k tomu, že jednotlivé (výše označené) ústavní stížnosti byly co do svého obsahu totožné a směřovaly proti rozhodnutím vydaným ve věcech, jejichž skutkový základ i právní aspekty byly shodné, byly z důvodu hospodárnosti řízení v souladu s § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jakož i s ustanovením § 112 odst. 1 o. s. ř. spojeny ke společnému řízení a rozhodnutí (usnesením ze dne 27. 9. 2006).
Ve věcech týchž stížností, směřujících proti obsahově shodným rozhodnutím téhož soudu, v nichž stěžovatelka namítala tatáž pochybení, bylo již Ústavním soudem opakovaně rozhodnuto; jelikož v nich byl soud prvního stupně též vyzván k podání vyjádření, nepovažoval Ústavní soud za nutné jej k vyjádření k ústavním stížnostem nyní posuzovaným vyzývat znovu.
Nálezy ze dne 27. 9. 2006
sp. zn. I. ÚS 474/06
, ze dne 1. 11. 2006
sp. zn. I. ÚS 458/06
, ze dne 1. 11. 2006
sp. zn. I. ÚS 479/06
a ze dne 12. 12. 2006
sp. zn. IV. ÚS 438/06
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172, svazek 43, nález č. 198, č. 199 a č. 225) Ústavní soud ústavním stížnostem stěžovatelky vyhověl a napadená rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil [§ 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poté, co vymezil své přezkumné pravomoci vůči obecným soudům, vycházeje z postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, jemuž přísluší právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů jen v případech, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce "mj. tím, že při interpretaci jednoduchého práva zcela přehlédnou základní práva některého z účastníků sporu, jimž jsou povinny dle čl. 4 Ústavy České republiky poskytnout adekvátní ochranu", především zdůraznil, že v době, kdy byla stěžovatelka ustanovena jako opatrovník, platila právní úprava § 140 odst. 2 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 8. 2005 do 31. 3. 2006), v níž byla povinnost státu poskytnout jí odměnu a uhradit hotové výdaje spojené s výkonem funkce opatrovníka zakotvena výslovně. Byť v době rozhodování soudu o tomto nároku "již stát tuto povinnost zákonem danou neměl", nelze odměnu a náhrady opatrovníku (advokátu) nepřiznat, neboť jinak "by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu". Ústavní soud dal rovněž najevo, že nesdílí výklad ustanovení § 140 odst. 2 o. s. ř. obecným soudem též proto, že "účelem novely (občanského soudního řádu) provedené zákonem č. 205/2005 Sb. bylo vyhovět nárokům na výkon funkce opatrovníka tak, jak je definoval Ústavní soud v nálezu
sp. zn. II. ÚS 629/04
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 69, str. 731), který rozhodně neřešil účast opatrovníka toliko ve zvláštních druzích řízení, nýbrž se vyjádřil k řádnosti výkonu funkce opatrovníka obecně v jakémkoli občanskoprávním řízení".
Uvedené je významné potud, že tyto závěry, dříve vyslovené Ústavním soudem, se uplatní i v dané věci.
Není totiž důvodu, aby se od nich Ústavní soud zde jakkoliv odchýlil; závaznost vykonatelných nálezů ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do rozhodovacích poměrů Ústavního soudu samého.
Ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí obvodního soudu tedy trpí stejným ústavněprávním deficitem, který byl identifikován v jiných věcech týchž účastníků, pročež na příslušná rozhodnutí, resp. jejich odůvodnění, zde postačí již jen odkázat.
Stejně jako tam i zde tedy Ústavní soud pro porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod ústavním stížnostem vyhověl a napadená rozhodnutí po provedeném řízení bez nařízení ústního jednání se souhlasem účastníků (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) podle ustanovení § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.