Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 803/06 ECLI:CZ:US:2007:2.US.803.06 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as time-barred and clearly unfounded regarding appeal against non-appealable ruling.

Numero d'incarto II.ÚS 803/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint against the Supreme Court's rejection of the appeal as both time-barred and clearly unfounded. The applicant argued a violation of the right to court protection, but the Court found the appeal against the appellate court's decision was not a legal remedy under the Civil Procedure Code. Consequently, the final procedural step was the first-instance appeal, making the complaint filed months later inadmissible.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2, 3, 4 zákona o Ústavním soudu; If a final appeal is not a legal remedy, the time limit for a constitutional complaint begins from the first-instance appeal, and complaints filed after expiration or against non-appealable decisions are inadmissible.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility time limit expiration appeal non-appealable decision legal remedy definition Civil Procedure Code right to court protection procedural remedy exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Z. V., zastoupeného Mgr. Tomášem Potěšilem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 283/2, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 10. 2006 sp. zn. 22 Cdo 2630/2006, usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 23. 3. 2006 sp. zn. 40 Co 290/2006, výroku I. a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 1. 2006 sp. zn. 18 Nc 1/2005, výroku I. a II v části vztahující se ke stěžovateli, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 11. 12. 2006, a na základě výzvy k odstranění vad doplněnou advokátem dne 20. 2. 2007, se stěžovatel domáhá zrušení všech shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Usnesením Okresního soudu v Šumperku byla zamítnuta žádost stěžovatele a V. V. na osvobození od soudních poplatků a také žádost o ustanovení zástupce pro podání žaloby u Okresního soudu v Šumperku ve věci změny užívání rodinného domu. Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc, usnesení okresního soudu ve výroku I. a II. ve vztahu ke stěžovateli potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které Nejvyšší soud ČR odmítl jako nepřípustné, neboť shledal, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž jej zákon nepřipouští.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska stěžovatelem uplatněné námitky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je ve vztahu k usnesení Nejvyššího soudu ČR zjevně neopodstatněná, a ve vztahu k usnesení krajského soudu a usnesení okresního soudu je podána opožděně.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.

V daném případě sice byl mimořádný opravný prostředek Nejvyšším soudem ČR odmítnut jako nepřípustný, avšak nikoli z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), ale proto, že jej nepřipouští samotný občanský soudní řád. O této skutečnosti byl stěžovatel řádně poučen v napadeném rozhodnutí krajského soudu.

Ústavní soud se ztotožnil s argumentací dovolacího soudu ohledně přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že jeho rozhodnutí je zcela v souladu s příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu a nedošlo jím k stěžovatelem namítanému porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu.

Jestliže dovolání vůbec nelze - v tomto konkrétním případě - ze zákona považovat za procesní prostředek, který zákon poskytuje k ochraně práva stěžovatele, pak posledním procesním prostředkem stěžovatele bylo odvolání proti usnesení soudu I. stupně. Lhůta k podání ústavní stížnosti podle § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu počala tedy stěžovateli běžet ode dne doručení usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 40 Co 290/2006. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 6. 11. 2006 (nesprávně adresovaná Okresnímu soudu v Šumperku) a Ústavnímu soudu byla doručena dne 11. 12. 2006, tedy zjevně po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu.

Protože ústavní stížnost byla ze shora uvedených důvodů shledána částečně jako návrh zjevně neopodstatněný a zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem, nezbylo Ústavnímu soudu než jej odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2007

Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu