Constitutional Court dismisses appeal claiming lack of defense argument consideration in fraud conviction.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defendant convicted of loan fraud. The applicant argued that courts failed to address his defense that he voluntarily repaid the debt before prosecution began, which should have altered the charge's legal qualification. The court determined that the Supreme Court had already considered this argument in its rejection of the appeal and found the complaint manifestly unfounded under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud soudy již v předchozích instancích vypořádaly všechny námitky obhajoby a stěžovatel nesouvise s jinými spoluobviněnými.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti A. M., zastoupeného JUDr. T. Š., směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2006, sp.zn. 8Tdo 1407/2006, a proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 6. 2006, sp.zn. 3To 9/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel byl napadeným rozsudkem vrchního soudu uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel dovolání, jež bylo Nejvyšším soudem odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Stěžovatel spatřuje porušení svého výše uvedeného základního práva v tom, že se soudy nezabývaly námitkou obhajoby v tom smyslu, že jednání stěžovatele bylo nesprávně právně kvalifikováno. Tato námitka byla použita již v dovolání, kdy stěžovatel uváděl, že jeho jednání mělo být posouzeno pouze jako trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr.z., neboť celou dlužnou částku dobrovolně uhradil ještě před zahájením trestního stíhání. S touto námitkou se ovšem Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádal, viz poslední strana odůvodnění. Ústavní soud nemá, co by k výkladu Nejvyššího soudu dodal.
Vzhledem k tomu, že jediná námitka stěžovatele spočívající v tom, že soudy se nezabývaly tvrzeními obhajoby, evidentně neodpovídá skutečnosti, Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Pro úplnost se poznamenává, že ve vztahu ke stěžovatelem napadeným rozhodnutím, která se týkají spoluobviněných stěžovatele, je stěžovatel neoprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, a proto i v této části nemohl Ústavní soud rozhodnout jinak, než ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2007
Miloslav Výborný
předseda IV. senátu Ústavního soudu