Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 550/07 ECLI:CZ:US:2007:1.US.550.07.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of administrative remedies and procedural prerequisites.

Numero d'incarto I.ÚS 550/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a regional administrative authority's decision. The applicant had previously filed an administrative lawsuit, which the court deemed a necessary procedural step before seeking constitutional relief. The court ruled that the complaint was inadmissible because the applicant failed to exhaust all available legal remedies and violated the principle of subsidiarity by bypassing the administrative courts.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility administrative lawsuit prerequisite separation of powers violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
§ 94 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu
Lze snad jen dodat, že podnět k provedení přezkumného řízení ve smyslu § 94 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, není opravným prostředkem účastníka správního řízení proti rozhodnutí správního orgánu.
§ 96 odst. 1 správního řádu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
III. ÚS 117/2000
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of legal remedies due to procedural default.
Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 1997, čj. 7 A 179/95 - 17
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 1997, čj. 7 A 179/95 - 17, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. 6 A 53/97
7 A 179/95 - 17, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. 6 A 53/97, SJS 877/2001, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20.
Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 3As 14/2004
6 A 53/97, SJS 877/2001, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 3As 14/2004, SJS 985/2006).

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. K., zastoupeného JUDr. M. V., proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 19. 12. 2006, čj. JMK 149847/2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel svou ústavní stížností ze dne 22. 2. 2007, podanou osobně dne 2. 3. 2007, navrhl zrušení shora uvedeného rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady k jeho projednání, mj. se zabýval přípustností návrhu. K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří princip subsidiarity. K tomuto principu se Ústavní soud podrobněji vyslovil mj. v nálezu

sp. zn. III. ÚS 117/2000

[Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení, sv. 19, nález č. 111, str. 79]. Podle uvedeného principu je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. To neplatí pouze pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (v praxi se jedná zjevně o postup Nejvyššího soudu ČR podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ).

Stěžovatel sám ve své ústavní stížnosti uvádí, že proti výše uvedenému rozhodnutí krajského úřadu podal správní žalobu. Za této situace by jakýkoli zásah Ústavního soudu do rozhodovací činnosti správních soudů byl zásahem předčasným a zároveň nesystematickým - jednalo by se o zásah do pravomoci příslušného krajského soudu a o porušení principu dělby moci, pokud by Ústavní soud o návrhu rozhodoval bez toho, aniž by byla dána možnost příslušnému orgánu k realizaci jeho působnosti.

Ústavní soud činí toto rozhodnutí i s vědomím toho, že správní soudy v podobných případech žaloby proti sdělením správních orgánů o odložení podnětu k přezkoumání rozhodnutí odmítaly jako nepřípustné (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 1997, čj. 7 A 179/95 - 17, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 2. 1998, sp. zn. 6 A 53/97, SJS 877/2001, nebo usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 10. 2004, sp. zn. 3As 14/2004, SJS 985/2006). Citovaná rozhodnutí správních soudů ještě vycházela z právní úpravy správního řízení podle zrušeného zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, zrušeného zákonem č. 500/2004 Sb. Ačkoli došlo k uvedené změně právní úpravy, je stále věcí obecných správních soudů, aby posoudily přípustnost stěžovatelovy správní žaloby, Ústavní soud nemůže posouzení této právní otázky předjímat a ve výše uvedeném smyslu zasahovat do působnosti správních soudů.

Lze snad jen dodat, že podnět k provedení přezkumného řízení ve smyslu § 94 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, není opravným prostředkem účastníka správního řízení proti rozhodnutí správního orgánu. Účastník správního řízení pak může stěží očekávat úspěch tam, kde nevyužil opravných prostředků v rámci správního řízení, nebo následně ochrany před správními soudy a pokud navíc podal podnět k zahájení řízení evidentně po uplynutí všech lhůt (§ 96 odst. 1 správního řádu).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, předčasně podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. dubna 2006

František Duchoň

soudce Ústavního soudu