Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 71/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.71.07 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure delays and party substitution. The Court rejects the claim that lower courts violated constitutional rights. The Court finds the complaint inadmissible due to exhaustion of remedies and lack of finality. The Court rules that procedural decisions are not final and do not warrant constitutional review. The Court emphasizes the principle of subsidiarity in constitutional protection. The Court states that procedural delays must be addressed through specific procedural mechanisms. The Court concludes that the applicant failed to use available legal remedies. The Court determines the complaint is clearly unfounded and inadmissible. The Court upholds the validity of lower court procedural rulings. The Court affirms the proper application of civil procedure law.

Numero d'incarto IV.ÚS 71/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court rulings regarding a civil debt dispute. The applicant argued that the courts allowed procedural manipulation and delays, violating his right to a fair trial and timely resolution. The Court rejected the complaint as partly inadmissible because the applicant failed to exhaust available procedural remedies for delays and partly as clearly unfounded because the challenged decisions were merely procedural and not final. Consequently, the Court ruled that the lower courts correctly applied the law and that the applicant's claims lacked constitutional merit.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 of the Act on the Constitutional Court: Constitutional complaints against procedural decisions in civil proceedings are inadmissible if the applicant has not exhausted specific procedural remedies or if the decisions do not constitute a final and irreversible interference with constitutionally guaranteed rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of procedural remedies subsidiarity principle procedural decisions finality civil procedure law party substitution rules right to fair trial

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 of the Act on the Constitutional Court
§ 107a of the Civil Procedure Code
§ 174a of the Act on Courts, Judges, and State Administration of Justice

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické, v právní věci stěžovatele P. Z., zastoupeného Mgr. Michalem Čížkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Struze 1740/7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 10. 2006, č. j. 29 Odo 1388/2006-192, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2006, č. j. 6 Cmo 164/2006-183, a Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2006, č. j. 47 Cm 80/2001-155, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 8. 1. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že je proti němu u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 47 Cm 80/2001 vedeno řízení o zaplacení částky 73 981 357 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně, obchodní společnost GALILEO REAL k.s., podala návrh, aby bylo v řízení dále na jejím místě pokračováno s obchodní společností MAURIA spol. s.r.o., přičemž městský soud tomuto návrhu svým usnesením ze dne 24. 3. 2006, č. j. 47 Cm 80/2001-155, vyhověl. Rozhodnutí městského soudu bylo následně potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 6. 2006, č. j. 6 Cmo 164/2006-183, a dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 10. 2006, č. j. 29 Odo 1388/2006-192, zamítnuto. Stěžovatel se domníval, že vydáním výše uvedených rozhodnutí bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a právo na rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Stěžovatel namítal, že obecné soudy umožňovaly prostřednictvím aplikace ustanovení § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), žalobkyni manipulovat s řízením a zneprůhledňovat vlastnictví a původ pohledávky. Dle názoru stěžovatele měly obecné soudy nejprve posoudit aktivní legitimaci původního žalobce, kterou stěžovatel v řízení zpochybnil, a teprve poté se případně zabývat dalšími procesními návrhy a meritem věci. Stěžovatel uvedl, že v důsledku neustálých procesních návrhů, vznášených stranou žalující, nemohou obecné soudy meritorně rozhodnout a řízení se svou délkou dostává do rozporu s ústavně zaručeným právem stěžovatele na projednání věci v přiměřené lhůtě. V této souvislosti stěžovatel upozornil na skutečnost, že v řízení byl opětovně podán návrh na záměnu účastníků dle § 107a občanského soudního řádu, kdy společnost MAURIA, spol. s.r.o navrhla, aby bylo místo ní v řízení pokračováno se společností ACADEMIC, a.s. Tomuto návrhu okresní soud usnesením ze dne 28. 11. 2006, č. j. 47 Cm 80/2001-194, vyhověl. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil.

II. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis městského soudu, sp. zn. 47 Cm 80/2001. Poté, co se Ústavní soud s příslušným spisovým materiálem seznámil, shledal, že ústavní stížnost je zčásti nepřípustná a zčásti zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout.

V posuzovaném případě nemohlo dojít a nedošlo k takovému zásahu do práv stěžovatele, který by byl konečný a nezvratný. Všechna usnesení obecných soudů, napadená ústavní stížností, mají pouze procesní charakter. Obecné soudy provedly ústavně konformní výklad ustanovení § 107a občanského soudního řádu a v důsledku jeho aplikace soud prvního stupně správně rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobce v důsledku singulární sukcese, když k tomuto postupu měl zjištěny veškeré rozhodné skutečnosti. To, zda byla předmětná pohledávka vůči stěžovateli uplatněna řádně, může být předmětem úvah až při rozhodování ve věci samé. Teprve v tomto stádiu řízení je prostor pro uvážení, zda žalovaná pohledávka existuje a zda je žalobce osobou oprávněnou z této pohledávky. V opačném případě by totiž obecné soudy nepřípustným způsobem předjímaly svoje rozhodnutí ve věci.

Ze shora uvedených důvodů shledal Ústavní soud ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

V části, v níž stěžovatel namítal průtahy v řízení před obecnými soudy, je ústavní stížnost nepřípustná. S ohledem na zásadu subsidiarity, vyjádřenou v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, je nezbytné, aby stěžovatel před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny procení prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Ve vztahu k průtahům v řízení považuje Ústavní soud za takový procesní prostředek návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel tento procesní prostředek nevyužil, nezbylo mu proto, než ústavní stížnost v této části odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Za těchto okolností považoval Ústavní soud za nadbytečné vyzývat stěžovatele k úpravě petitu ústavní stížnosti, který nebyl ve vztahu k namítaným průtahům řádně formulován.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2007

Miloslav Výborný

předseda senátu