Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies regarding undelivered judgment enforcement. Stagnation of proceedings due to lack of service. Exhaustion of remedies required before constitutional review. Exhaustion of remedies required before constitutional review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint because she failed to exhaust available legal remedies. Although she claimed the judgment was never served, the court noted she did not file an appeal against the enforcement order or request a stay of execution as required by law. Consequently, the court ruled that the applicant had not fulfilled the procedural prerequisites for constitutional review under the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw on the Constitutional Court; Law on Civil Procedure: Exhaustion of remedies is mandatory; constitutional complaints against undelivered judgments are inadmissible if the applicant did not utilize available procedural means such as appeals or requests to stay enforcement.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 22. února 2007, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, o ústavní stížnosti K. V., rozené S.F., zastoupené Mgr. Jiřím Trunečkou, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Moravská 52, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 10. 2002 sp. zn. 20 C 331/2002,
takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu s tvrzením, že tímto rozsudkem byla porušena práva garantovaná čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Toto své tvrzení v důvodech ústavní stížnosti konkretizuje v podstatě tím, že o vydání napadeného rozhodnutí se dověděla teprve v únoru tohoto roku, kdy jí bylo doručeno usnesení Okresního soudu Praha-západ sp. zn. 23 E 20/2006, jímž byl, proti ní jako povinné, nařízen výkon shora označeného rozhodnutí. Vykonávané rozhodnutí - napadené ústavní stížností - jí však nikdy doručeno nebylo. Na adrese, na kterou pravděpodobně, jak dovozuje s ohledem na adresu uvedenou v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, měl být rozsudek nalézacího soudu doručován, se ona sama nikdy nezdržovala. V důvodech ústavní stížnosti dále sděluje adresy míst svého bydliště v rozhodné době, což dokládá kopiemi úředních potvrzení a rozvádí dále úvahy o porušení jejích základních práv pro případ, že jí byl v nalézacím řízení ustanoven opatrovník. V podstatě z těchto důvodů navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Podkladem argumentace stěžovatelky v ústavní stížnosti je její tvrzení, že rozsudek nalézacího soudu jí nikdy, a to až do podání ústavní stížnosti, nebyl doručen. V takovém případě však zákonné předpisy poskytují účastníku řízení obranu i v rámci řízení o výkon rozhodnutí. Uvedené tvrzení měla tak stěžovatelka uplatnit v odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Ten může být nařízen jen na základě titulu, který je vykonatelný po stránce formální i materiální (§ 251 o. s. ř.). Pokud byl nařízen výkon rozhodnutí, ačkoli se rozhodnutí nestalo vykonatelným, musí být v každém stadiu řízení zastaven [§ 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Z obsahu ústavní stížnosti ani z připojených příloh však neplyne, že by stěžovatelka proti usnesení o nařízení výkonu napadeného rozhodnutí podala odvolání, případně podala návrh na zastavení výkonu rozhodnutí ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a za tohoto stavu třeba učinit závěr, že dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a proto je třeba považovat její ústavní stížnost za nepřípustnou. Jako taková byla proto Ústavním soudem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.
Pro úplnost třeba poukázat i na znění ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož ústavní stížnost lze podat pouze proti pravomocnému - tedy řádně doručenému - rozhodnutí orgánu veřejné moci.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. února 2007
Pavel Holländer
soudce zpravodaj