Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 297/06 ECLI:CZ:US:2007:4.US.297.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding enforcement order as clearly unfounded and procedurally correct.

Numero d'incarto IV.ÚS 297/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by J. and O. D. against enforcement orders and a refusal of appeal. The applicants argued that their fundamental rights were violated because a claim had been offset, yet the appellate court dismissed their appeal based on formalistic reasoning unrelated to the enforcement order's validity. The court ruled that the lower courts acted correctly within the statutory framework, as enforcement proceedings do not require reviewing the underlying title, and the applicants' dissatisfaction did not constitute a violation of their right to a fair trial.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústava ČR; Listina základních práv a svobod: Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud stěžovatelé neprokazují extrémní nesoulad právních závěrů obecných soudů se skutkovými zjištěními ani porušení ústavního zákazu libovůle.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal enforcement order procedure fundamental rights protection offset claim validity right to fair trial

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 90 Ústavy ČR
Domnívají se, že jimi byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy ČR, a v čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
90 Ústavy ČR, a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 44 odst. 10 zák.č. 120/2001 Sb.
§ 44 odst. 10 zák.č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jejich odvolání odmítl, neboť odvolací námitka stěžovatelů nebyla podřaditelná pod skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti J. a O. D., zastoupených JUDr. Jaroslavou Mastnou, advokátkou se sídlem Praha 8, Modřínova 1478/34, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2006, č.j. 64Co 27/2006-62, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 8. 2005, č.j. 13Nc 15723/2005-7, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívají se, že jimi byla porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 90 Ústavy ČR, a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelé brojí proti rozhodnutím, kterými byla na jejich majetek nařízena exekuce, resp. odmítnuto jejich odvolání proti nařízení exekuce. Stěžovatelé jsou toho názoru, že pohledávka vedlejšího účastníka vymáhaná v exekučním řízení již zanikla započtením a odvolací soud měl tuto stěžovateli tvrzenou skutečnost zohlednit a k jejich odvolání zrušit rozhodnutí soudu I. stupně o nařízení exekuce. Nesouhlasí s odůvodněním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, který s odkazem na ust. § 44 odst. 10 zák.č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jejich odvolání odmítl, neboť odvolací námitka stěžovatelů nebyla podřaditelná pod skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Tyto skutečnosti odvolací soud ve svém rozhodnutí příkladmo uvedl a vysvětlil, že eventuální zánik vymáhaného práva započtením může být důvodem pro zastavení exekuce. Stěžovatelé se s tímto závěrem neztotožňují a namítají, že postup obecných soudů je formalistický a jde proti duchu zákona a smyslu právního řádu ČR.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že ke kasaci rozhodnutí obecných soudů jeho nálezem pro porušení práva na soudní ochranu zpravidla dochází v takových případech, kdy právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, resp. z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají (např. nálezy

sp. zn. III. ÚS 84/94

,

III. ÚS 166/95

a řada dalších) a kdy jde o aplikační postup, který je v rozporu s ústavním zákazem libovůle (srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 170/99

). Takový stav však Ústavní soud v dané věci nezjistil.

Námitky, které stěžovatelé uplatňují v ústavní stížnosti, směřují spíše proti samotné zákonné úpravě procesu nařízení exekuce, neboť ani zákon nepočítá s tím, že by soudy v rámci tohoto typu řízení přezkoumávaly exekuční titul. Nařízení exekuce je ovládáno především požadavkem pružnosti, když jeho podmínkou je vykonatelný exekuční titul, proti kterému účastníkům řízení náleží opravné prostředky. Soudy tedy postupovaly dokonale v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a jejich rozhodnutí vyhovují požadavkům, které na ně zákon klade. Ačkoliv se stěžovatelé s rozhodnutími obecných soudů neztotožňují, nelze jejich nesouhlas vykládat jako zásah do jejich práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy postupovaly, jak jim zákon ukládá, a poskytly právům stěžovatelů patřičnou ochranu. Stěžovatelé mají navíc k dispozici další procesní prostředky, kterými se mohou ochrany svých práv domáhat. Je to např. návrh na zastavení exekuce, jak upozornil odvolací soud.

V posuzovaném případě se tedy stěžovatelům nepodařilo prokázat porušení jejich základních práv a Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2007

Miloslav Výborný

předseda IV. senátu Ústavního soudu