Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 857/06 ECLI:CZ:US:2007:3.US.857.06 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of legal remedies against police inaction.

Numero d'incarto III.ÚS 857/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the SNK European Democrats party against the police's failure to initiate criminal proceedings. The petitioner argued that the police inspector's notification lacked legal effect and violated fundamental rights, but the court found she had not exhausted all available legal remedies. The court ruled that the petitioner had already submitted a report to the public prosecutor and failed to demonstrate why the prosecutor did not act, thus violating the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means of legal protection provided by law.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of legal remedies principle of subsidiarity police inaction public prosecutor oversight fundamental rights protection criminal procedure law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost je nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud odmítl též návrh na náhradu nákladů zastoupení stěžovatelky (viz § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a contrario).
§ 174 tr. ř.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky politické strany SNK Evropští demokraté, se sídlem Praha 5, Radlická 2, zastoupené Mgr. Tomášem Homolou, advokátem Praha 1, Opletalova 5, proti nečinnosti Policie ČR, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Návrh na náhradu nákladů zastoupení se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky a přikázal Policii ČR obnovit stav před protiústavním zásahem. Ústavní stížnost byla podána včas a po doplnění plné moci advokáta též řádně.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti osvětluje, že podala trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestných činů Mgr. Bohuslavem Sobotkou, pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se měl dopustit tím, že znemožnil Ministerstvu financí z pozice ministra vyplatit stěžovatelce státní příspěvky za mandáty, které získali Evropští demokraté ve volbách do Zastupitelstva hl. m. Prahy v listopadu 2002. Policejní inspektor o tomto trestním oznámení nerozhodl způsobem stanoveným trestním řádem, namísto toho zaslal stěžovatelce jen vyrozumění, že nebyly shledány důvody pro zahájení úkonů v trestním řízení. Protože nejde o řádné usnesení ve smyslu trestního řádu, nemohla proti tomuto usnesení podat stěžovatelka stížnost ke státnímu zástupci. Proto se stěžovatelka s odkazem na porušení základních práv ve smyslu čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhá toho, aby Ústavní soud zakázal Policii ČR pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky a "obnovil stav před zásahem".

Ústavní soud je vázán vymezením ústavní stížnosti tak, jak jej učinila stěžovatelka. Proto se Ústavní soud zabýval pouze tím, čeho se stěžovatelka v petitu svého návrhu po Ústavním soudu dožadovala, a dospěl k závěru, že v tomto rozsahu je ústavní stížnost nepřípustná.

Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Toto ustanovení se pochopitelně týká nejen standardní ústavní stížnosti proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, ale též ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci.

Z celé koncepce českého trestního řádu vyplývá, že dozor nad zachováváním zákonnosti v průběhu přípravného řízení vykonává státní zástupce (viz např. § 174 tr. ř.). Je tedy zejména úkolem státního zastupitelství odstranit stěžovatelkou tvrzené nezákonnosti, k nimž mělo podle ní v průběhu prošetřování podezření ze spáchání trestného činu dojít. Stěžovatelka sama upozorňuje, že ve věci nebylo dosaženo policejním orgánem "klidového stavu", když z odůvodnění ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka využila možnosti podat podnět ve smyslu zákona č. 283/1993 Sb. ke státnímu zastupitelství, aniž je patrné, jaký byl výsledek tohoto podnětu, resp. zda již nějak o podnětu příslušný státní zástupce rozhodl (list 7 spisu Ústavního soudu). Jakkoliv dále z odůvodnění ústavní stížnosti nepřímo vyplývá, že některé (jiné) podněty podle trestního řádu (snad) byly neúspěšné a že "postup policejního orgánu ... posvětil dozorující státní zástupce, který rovněž neposkytl ochranu procesním právům stěžovatelky" (není jasné, jak a kdy se toto mělo stát), z hlediska konstrukce ústavní stížnosti, která byla formálně sepsána advokátem, vyplývá, že stěžovatelka ústavní stížnost podala, aniž vyčerpala všechny možnosti své ochrany podle zákona. S ohledem na uvedené tedy Ústavní soud nemá pravomoc o věci v této procesní fázi meritorně rozhodovat, neboť pokud by postupoval jinak, významně by narušil princip subsidiarity vlastního rozhodování. O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost je nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu]. S ohledem na výsledek řízení Ústavní soud odmítl též návrh na náhradu nákladů zastoupení stěžovatelky (viz § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a contrario).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. února 2007