Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 752/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.752.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses complaint as inadmissible because administrative remedies were not exhausted.

Numero d'incarto I.ÚS 752/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by CCC BOTY CZECH against customs seizure orders. The company argued that administrative procedures violated consumer protection laws and fundamental rights, yet the Court found the complaint inadmissible. The decision rests on the principle of subsidiarity, noting that the applicant had not exhausted available administrative and judicial remedies before seeking constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all available administrative and judicial remedies, reflecting the principle of subsidiarity.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies principle subsidiarity in constitutional review administrative law exhaustion judicial review hierarchy

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Jedná se tedy o ústavní stížnost nepřípustnou (§ 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.].
§ 23c zákona č. 634/1992 Sb.
§ 65 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatelka podala proti napadeným rozhodnutím žalobu podle § 65 odst. 1 s. ř. s., o jejíž přípustnosti si vzhledem k předběžné povaze správních rozhodnutí není jistá.
§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
Stěžovatelce by v takovém případě vzniklo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti obchodní společnosti CCC BOTY CZECH, s.r.o., IČ 268 48 601 se sídlem 28. října 829/270, 709 00 Ostrava, zastoupené Mgr. Hynkem Peroutkou, advokátem se sídlem Na Příkopě 15/583, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí ředitele Celního úřadu Brno o zamítnutí námitek ze dne 18. září 2006, č. j. 7150-10/06-0162-010, a proti opatření Celního úřadu Brno o zajištění a vydání zboží ze dne 25. srpna 2006, č. j. 7150-04/06-0162-032, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané dne 20. 11. 2006, doplněné podáními ze dne 24. 11. 2006 a 7. 12. 2006 brojí stěžovatelka proti rozhodnutím celních orgánů specifikovaných v záhlaví usnesení. Napadeným opatřením Celního úřadu Brno bylo podle § 23c odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o ochraně spotřebitele"), zajištěno v provozovně stěžovatelky zboží (blíže specifikované boty) nabízené k prodeji, u něhož bylo zjištěno, že porušuje práva duševního vlastnictví. Zajištěné zboží bylo pak uskladněno mimo dosah stěžovatelky v celním skladu Hájecká 14, Brno. O podaných námitkách stěžovatelky rozhodl napadeným rozhodnutím ředitel Celního úřadu Brno tak, že jim nevyhověl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rovněž uvedla, že souběžně s ústavní stížností podala také proti napadeným rozhodnutím žalobu podle § 65 odst. 1 s.ř.s., což potvrdila písemným sdělením ze dne 22. 11. 2006.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále tvrdí, že v řízení před státními orgány nebyly splněny zákonné podmínky vydání předběžného opatření a tím nyní dochází k neoprávněnému a protiústavnímu porušování jejích práv. To spatřuje v porušení hmotněprávních i procesních předpisů [zákona na ochranu spotřebitele i zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád")]. Stěžovatelka se domnívá, že v řízení bylo postupováno neobjektivně a nezákonně (úřední záznam o opatření není dle § 23c zákona o ochraně spotřebitele, jednotlivé výrobky nejsou jednoznačně identifikovány, správní rozhodnutí postrádá obecné náležitosti odůvodnění správního aktu atd.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti konečně prohlásila, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva, a to právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a právo (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Argumentovala i judikaturou Ústavního soudu (

III. ÚS 271/96

, III ÚS 103/99,

IV. ÚS 189/01

,

I. ÚS 221/98

) a vyslovila nesouhlas s usnesením Ústavního soudu ze dne 24. listopadu 2006,

sp. zn. I. ÚS 738/06

, ve kterém byla odmítnuta její obdobná ústavní stížnost pro nepřípustnost. Stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud, dříve než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 182/1993 Sb."). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

K základním principům, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje [§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.], a to za situace, kdy nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není, a ani z povahy věci nemůže být, pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, a v tomto rámci především obecných soudů. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech procesních prostředků ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do pravomoci jiných orgánů, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

Stěžovatelka napadla ústavní stížností rozhodnutí ředitele Celního úřadu Brno ze dne 18. září 2006, č. j. 7150-10/06-0162-010, který nevyhověl námitkám stěžovatelky proti opatření Celního úřadu Brno o zajištění a vydání zboží ze dne 25. srpna 2006, č. j. 7150-04/06-0162-032. Napadeným opatřením Celního úřadu Brno bylo podle § 23c zákona o ochraně spotřebitele zajištěno v provozovně stěžovatelky zboží (blíže specifikované boty) nabízené k prodeji, u něhož bylo zjištěno, že porušuje práva duševního vlastnictví. Zajištěné zboží bylo uskladněno mimo dosah stěžovatelky v celním skladu.

Stěžovatelka podala proti napadeným rozhodnutím žalobu podle § 65 odst. 1 s. ř. s., o jejíž přípustnosti si vzhledem k předběžné povaze správních rozhodnutí není jistá. Avšak ani Ústavní soud nemůže v daném okamžiku předjímat rozhodnutí správního soudu, neboť v opačném případě by zasáhl do kompetencí správního soudnictví.

Proto Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka ještě nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.

Jedná se tedy o ústavní stížnost nepřípustnou (§ 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.

Proto soudce zpravodaj ústavní stížnost jako návrh nepřípustný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.].

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, dalšími námitkami stěžovatelky se nemohl zabývat, neboť argumentace judikaturou Ústavního soudu nebyla v souzené věci shledána případnou.

Nutno též dodat, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje, neboť není dotčeno její právo na náhradu škody způsobené event. nezákonným rozhodnutím. Jestliže se v následujícím správním řízení prokáže, že se nejedná o výrobky nebo zboží porušující některá práva duševního vlastnictví, bude opatření o zajištění výrobků nebo zboží zrušeno. Znamená to, že při zrušení opatření je autoritativně zjištěno, že tu nebyly od počátku podmínky pro uložení tohoto opatření a že tedy bylo uloženo nezákonně. Stěžovatelce by v takovém případě vzniklo právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. února 2007

Vojen Gűttler

soudce zpravodaj