Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 460/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.460.06 Generato dall'IA

Constitutional Court ruled that denying lawyer fees to a court-appointed guardian violated legitimate expectations under ECHR Protocol 1 Article 1.

Numero d'incarto I.ÚS 460/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Accolto (Allowed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic declared lower court decisions dismissing a lawyer's fee claim unconstitutional. The petitioner, appointed as a guardian ad litem, argued that the courts incorrectly refused payment by treating her role as non-legal, despite prior precedent establishing state liability for such appointments. The Court held that retroactively denying fees to those appointed under the old regime violated their legitimate expectation of remuneration, as the new law could not apply to past cases without breaching fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Article 1 of Protocol No. 1 to the ECHR; Article 1 of Protocol No. 1 to the ECHR establishes that a state cannot retroactively deny remuneration to a lawyer appointed as a guardian under the previous legal regime, as such an action violates the fundamental right to legitimate expectations of property increase through state performance.

Parole chiave

Generato dall'IA
legitimate expectations lawyer fees guardian ad litem retroactive application property rights constitutional review state liability

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Article 1 of Protocol No. 1 to the ECHR
za výkon advokacie, neboť podle § 1 odst.
Article 9 paragraph 3 of the Constitution of the Czech Republic
Article 95 paragraph 1 of the Constitution of the Czech Republic
Article 11 paragraph 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 26 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 28 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 36 paragraph 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 37 paragraph 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Section 29 paragraph 3 of the Civil Procedure Code
Napadenými rozhodnutími obecného soudu byly zamítnuty návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů, které stěžovatelka ve vztahu k soudu uplatnila poté, co předtím byla tímto soudem ustanovena jako advokátka opatrovníkem žalovaných, kteří byli pro obecný soud nezastižitelní [§ 29 odst.
Section 1 paragraph 2 of the Act on Advocacy
za výkon advokacie, neboť podle § 1 odst.
Section 82 paragraph 2 letter a) of the Act on the Constitutional Court
Ústavní soud proto stěžovatelce podle ustanovení § 82 odst.
Section 82 paragraph 1, paragraph 3 letter a) of the Act on the Constitutional Court
Ústavní soud proto stěžovatelce podle ustanovení § 82 odst.
Section 44 paragraph 2 of the Act on the Constitutional Court
Ústavní soud rozhodl podle § 44 odst.
Section 13 of the Act on the Constitutional Court
Section 23 of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Odměna advokáta coby ustanoveného opatrovníka

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Ivany Janů - ze dne 6. února 2007

sp. zn. I. ÚS 460/06

ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. D. Z. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 41 C 233/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 539/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. května 2006 sp. zn. 41 C 290/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 430/2006, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 568/2006 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 401/2006, jimiž byly zamítnuty stěžovatelčiny návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů.

I. Výroky III. v rozsudcích Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 41 C 233/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 539/2006, ze dne 22. května 2006 sp. zn. 41 C 290/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 430/2006, ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 568/2006 a ze dne 27. dubna 2006 sp. zn. 44 C 401/2006 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na legitimní očekávání garantované čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Proto se tato rozhodnutí v rozsahu výroků III. ruší.

Odůvodnění

Včas zaslanými ústavními stížnostmi, původně evidovanými pod

sp. zn. I. ÚS 460/06

,

sp. zn. I. ÚS 497/06

,

sp. zn. II. ÚS 468/06

,

sp. zn. II. ÚS 481/06

,

sp. zn. III. ÚS 601/06

a

sp. zn. IV. ÚS 457/06

napadla stěžovatelka výroky III. v uvedených rozhodnutích Obvodního soudu pro Prahu 4, neboť má za to, že jimi byl porušen čl. 9 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 11 odst. 1, čl. 26, čl. 28, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Usnesením č. j.

I. ÚS 460/06-6

ze dne 5. září 2006 byly ústavní stížnosti proti výše uvedeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 spojeny ke společnému řízení pod

sp. zn. I. ÚS 460/06

.

Napadenými rozhodnutími obecného soudu byly zamítnuty návrhy na zaplacení odměny a hotových výdajů, které stěžovatelka ve vztahu k soudu uplatnila poté, co předtím byla tímto soudem ustanovena jako advokátka opatrovníkem žalovaných, kteří byli pro obecný soud nezastižitelní [§ 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.")].

Stěžovatelka v podaných ústavních stížnostech vyjádřila nesouhlas s výkladem ustanovení § 29 o. s. ř. a § 140 odst. 2 o. s. ř., provedeným obecným soudem. Dále stěžovatelka odkázala na řadu nálezů Ústavního soudu a navrhla, aby v záhlaví citovaná rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu zrušena.

Z přiložených napadených rozsudků Ústavní soud zjistil, že návrhy stěžovatelky jako ustanoveného opatrovníka žalovaných, aby jí byla zaplacena v jednom každém případě odměna a hotové výdaje v celkové částce 1 575 Kč, byly zamítnuty. Z odůvodnění napadených rozhodnutí vyplývá, že obecný soud nepovažoval výkon funkce opatrovníka ustanoveného podle § 29 odst. 3 o. s. ř. za výkon advokacie, neboť podle § 1 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, se za poskytování právních služeb považuje činnost opatrovníka pro řízení podle zvláštního předpisu, je-li vykonávána advokátem. O takový případ se však, dle názoru soudu, nejednalo. Stěžovatelka souhlasila s výkonem funkce opatrovníka žalovaných a podle názoru soudu jí odměnu a hotové výdaje jako advokátce nelze přiznat, a proto byly její návrhy zamítnuty.

Z evidence podání Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka napadla ústavními stížnostmi celkem 183 rozhodnutí ve věcech, v nichž byla ustanovena opatrovnicí žalovaných neznámého pobytu.

Ústavní soud rozhodl ve skutkově i právně obdobné věci téže stěžovatelky s tímtéž účastníkem řízení nálezem

sp. zn. I. ÚS 474/06

ze dne 27. září 2006 ve znění opravného usnesení

sp. zn. I. ÚS 474/06

ze dne 10. listopadu 2006 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 172), jímž stěžovatelce vyhověl. Podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. V tomto smyslu je právním názorem vysloveným v citovaném nálezu Ústavní soud při dalším rozhodování ve skutkově a právně obdobných věcech vázán [srov. § 13 a 23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud proto stěžovatelce podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyhověl i v tomto případě a napadené rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 4, pokud jde o jejich výroky III., pro porušení čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhlášen pod č. 209/1992 Sb.) zrušil podle ustanovení § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pokud jde o odůvodnění tohoto nálezu, odkazuje Ústavní soud na odůvodnění nálezu

sp. zn. I. ÚS 474/06

, případně dalších nálezů, které byly na základě tohoto pilotního nálezu později vydány, v nichž Ústavní soud, stručně řečeno, konstatoval, že pokud podle zákona č. 79/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, s účinností od 1. 4. 2006 stát již povinnost platit odměnu a hotové výdaje advokátovi jako opatrovníkovi neměl, nelze tuto úpravu uplatnit tam, kde byl advokát ustanoven opatrovníkem podle úpravy předchozí (tj. případ stěžovatelky), neboť v opačném případě by bylo porušeno jeho základní právo legitimně očekávat zmnožení vlastního majetku plněním ze strany státu.

Ústavní soud rozhodl podle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci, když stěžovatelka i účastník řízení s upuštěním od ústního jednání souhlasili.