Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 841/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.841.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding court fee exemption denial.

Numero d'incarto I.ÚS 841/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Dr. K. G. against lower court decisions to suspend proceedings due to unpaid court fees. The applicant argued that denying fee exemption violated her rights to access court and a fair trial under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court dismissed the complaint as clearly unfounded, relying on its previous rulings that such fee denials do not infringe constitutional rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as clearly unfounded when it has previously ruled on identical arguments regarding the same legal issue.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint court fees fee exemption access to court clearly unfounded procedural suspension Charter of Fundamental Rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 9. ledna 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem se sídlem Karlovo nám. 28, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2006, sp. zn. 37 C 153/2005, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2006, sp. zn. 1 Co 178/2006,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů.

Usnesením Vrchního soudu v Praze bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci žaloby stěžovatelky na ochranu osobnosti proti Univerzitě Karlově v Praze. Řízení bylo zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku, který byl stěžovatelce vyměřen poté, co bylo rozhodnuto o tom, že se stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků, neboť podaná žaloba je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva ve smyslu § 138 o. s. ř.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti velmi zevrubně popsala podstatu podané žaloby a polemizovala s předchozími usneseními obecných soudů, jimiž bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků.

Stěžovatelka se domnívá, že napadená rozhodnutí obecných soudů porušila její ústavně zaručená základní práva, a to především právo na přístup k soudu a na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 10 Všeobecné deklarace lidských práv. Dále podle stěžovatelky bylo porušeno její právo na rovnost garantované čl. 1 Listiny a právo na rovnost v soudním řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, neboť zastavením řízení byla bezdůvodně zvýhodněna žalovaná strana. Rovněž pak neprojednáním věci samé bylo porušeno právo stěžovatelky na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst podle čl. 10 odst. 1 Listiny.

S ohledem na to stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud obě napadená usnesení obecných soudů zrušil.

Poté, co Ústavní soud konfrontoval shora uvedené argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti s obsahem napadených usnesení, která byla k ústavní stížnosti přiložena, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud předesílá, že stěžovatelka podala proti předchozím rozhodnutím o nepřiznání osvobození od soudních poplatků ústavní stížnost, v níž vznášela stejné argumenty jako v nyní podané ústavní stížnosti. Tato stěžovatelčina ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2006,

sp. zn. IV. ÚS 323/06

, jako zjevně neopodstatněná. Ostatně obsahově totožnými ústavními stížnostmi stěžovatelky v jiných řízeních se zabývaly i další senáty Ústavního soudu (včetně prvního senátu Ústavního soudu ve stejném složení jako nyní - srov. usnesení ze dne 10. 8. 2006,

sp. zn. I. ÚS 511/06

), přičemž vždy dospěly k závěru, že nepřiznáním osvobození od soudních poplatků nebyla porušena ústavně garantovaná základní práva.

Ústavní soud nemá nyní důvodu se od svých předchozích závěrů jakkoliv odchylovat a bylo by nadbytečným důvody, které vedly k odmítnutí předchozí ústavní stížnosti, znovu reprodukovat. Za daných okolností bylo nicméně logickým vyústěním, pokud obecný soud stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku, a stěžovatelka si musela být vědoma důsledků neuhrazení soudního poplatku. Jinak řečeno, pokud již v předchozím řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že nepřiznání osvobození od soudních poplatků nepředstavovalo porušení stěžovatelčiných základních práv, lze tentýž závěr vztáhnout vůči rozhodnutím o zastavení řízení v důsledku neuhrazení vyměřeného soudního poplatku, která na předcházející rozhodnutí vlastně obsahově navazovala.

Ostatně také tento závěr již vyslovily další senáty Ústavního soudu ve věci obsahově totožných stížností stěžovatelky proti usnesením o zastavení řízení - srov. usnesení ze dne 8. 11. 2006,

sp. zn. III. ÚS 774/06

, nebo usnesení ze dne 4. 12. 2006,

sp. zn. IV. ÚS 713/06

.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. ledna 2007

Vojen Güttler

předseda senátu