Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 814/06 ECLI:CZ:US:2007:1.US.814.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed exexecutor's claim that he lost costs rights due to court changing the judgment target.

Numero d'incarto I.ÚS 814/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a court exexecutor against a regional court decision. The exexecutor argued that the lower court's change of judgment target deprived him of his right to cost reimbursement, citing violations of fundamental rights. The court ruled that no such right exists against the entitled party and dismissed the complaint as clearly unfounded based on established precedent.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant's claim lacks legal basis under established case law regarding exexecutor cost rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint court exexecutor cost reimbursement fundamental rights judgment target change

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud tudíž dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Milana Usnula, soudního exekutora se sídlem Praha 9, Bryksova 763/46, zastoupeného Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2006, čj. 25 Co 215/2006 - 39, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové. Argumentuje tím, že jej obecný soud zbavil, jako soudního exekutora, práva na náhradu nákladů exekuce, protože změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, a namísto oprávněné osoby uložil povinnost nahradit náklady exekuce osobě povinné. Osoba povinná je ovšem insolventní a exekuce byla právě pro nedostatek majetku zastavena. Stěžovatel tvrdí, že napadené usnesení porušilo řadu jeho základních práv, včetně čl. 11 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2006, čj. 25 Co 215/2006 - 39, vyplývá, že krajský soud změnil rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně ze dne 27. 2. 2006, čj. 7 Nc 4006/2003 - 20, a nově přiznal stěžovateli náklady exekuce jen proti povinnému.

Stěžovatel se domáhá přiznání náhrady nákladů řízení též proti oprávněné. Ústavní soud k tomu toliko konstatuje, že tato věc je typově vyřešena v současnosti již konstantní judikaturou Ústavního soudu, podle níž žádné základní právo soudního exekutora na přiznání nákladů exekuce proti oprávněné osobě neexistuje. V tomto Ústavní soud odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS st.-23/06, ze dne 12. 9. 2006 (viz www.judikatura.cz). Nutno odlišit, na jedné straně, rozhodl-li soud, že exekutor nemá proti žádnému účastníkovi právo na náhradu nákladů exekuce (jak tomu bylo např. v nálezu

sp. zn. II. ÚS 372/04

ze dne 8. 8. 2005, viz www.judikatura.cz) a na straně druhé, jestliže nákladový výrok zní tak, že povinnost k náhradě má vůči exekutorovi povinný, byť by existoval reálný předpoklad, že pro nucené vydobytí přiznaného nároku nejsou (aktuálně) příznivé podmínky. Ostatně "aktuálně" solventní nemusí být nutně ani oprávněný a dnes nesolventní povinný jím nemusí být později. Stěžovatel by se mohl domáhat nároku na náhradu nákladů řízení proti oprávněné osobě jen tehdy, bylo-li by možno takovéto osobě přičítat, při zahájení exekučního řízení, nedostatek náležité opatrnosti při návrhu na podání exekuce (viz cit. judikatura). Napadené rozhodnutí Krajského soudu je tak plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu. Argumenty, které uvádí ve své ústavní stížnosti stěžovatel, jsou proto argumenty de lege ferenda mířícími na zákonodárce, nikoliv argumenty ústavně právní relevance.

Ústavní soud tudíž dospěl k názoru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a proto ji odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu