Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 125/07 ECLI:CZ:US:2007:4.US.125.07 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the applicant failed to exhaust ordinary legal remedies via appeal.

Numero d'incarto IV.ÚS 125/07
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the administrator of the SEMOS bankruptcy estate against a Supreme Court ruling. The applicant argued that the Supreme Court violated his right to a fair process by issuing a legal opinion without allowing him to respond. The court declared the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available procedural remedies, specifically the right to appeal the Supreme Court's decision.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, as the Constitutional Court acts only as a last resort after standard judicial review mechanisms are fully utilized.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility procedural prerequisites subsidiarity principle bankruptcy proceedings right to fair process legal appeal deadline

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů.
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
V posuzovaném případě stěžovatel ústavní stížností napadl rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu ve věci samé; v takovém případě je proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.
§ 240 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. činí lhůta k podání dovolání dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, ve stěžovatelově věci je však zachována vzhledem k ustanovení § 240 odst.
§ 240 odst. 3 o. s. ř.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto nepřípustnou ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 22. ledna 2007 o ústavní stížnosti Ing. Tomáše Zůzy, správce konkurzní podstaty úpadce SEMOS, a.s., se sídlem Komořanská 326/63, 140 00 Praha 4, zastoupeného JUDr. Lambertem Halířem, advokátem, AK se sídlem Kroftova 1, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2006, čj. 13 Cmo 204/2006-145, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného rozsudku, kterým Vrchní soud v Praze změnil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005, čj. 58 Cm 75/2005-70, v bodu I. výroku o věci samé tak, že označené průmyslové objekty vyloučil ze soupisu konkurzní podstaty úpadce.

Stěžovatel namítl, že mu v odvolacím řízení před vyhlášením rozsudku nebyl dán prostor vyjádřit se a reagovat na právní názor vrchního soudu, který byl odlišný od jeho právního názoru i právního názoru městského soudu v předmětné právní věci.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Při rozhodování o ústavních stížnostech Ústavní soud konstantně a zcela v souladu se shora citovaným ustanovením zákona o Ústavním soudu vychází ze zásady tzv. subsidiarity ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je krajním prostředkem ochrany práva nastupujícím v okamžiku, kdy již došlo k využití všech dostupných standardních nástrojů, které má účastník řízení k ochraně svých práv ze zákona k dispozici. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto do činnosti soudní moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci soustavy obecných soudů již možná není.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou proto vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

V posuzovaném případě stěžovatel ústavní stížností napadl rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu ve věci samé; v takovém případě je proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Ústavní soud zaznamenal, že účastníkům odvolacího řízení se dostalo nesprávného poučení, neboť Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku uvedl, že: "Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.". Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. činí lhůta k podání dovolání dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, ve stěžovatelově věci je však zachována vzhledem k ustanovení § 240 odst. 3 o. s. ř., takže přezkum a případná náprava stěžovatelem tvrzené protiústavnosti naříkaného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je realizovatelná stále ještě v soustavě obecných soudů.

Z uvedeného je patrno, že nebyl splněn jeden ze základních procesních předpokladů dovolujících meritorní přezkum ústavní stížnosti; proto se Ústavní soud námitkami stěžovatele nemohl pro jejich předčasnost dále zabývat.

Ústavní soud proto nepřípustnou ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 22. ledna 2007

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj