Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial regarding invalidity of a lease contract without administrative consent.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by two individuals against a regional court ruling that dismissed their claim for unpaid rent. The applicants argued that the lower courts incorrectly invalidated a 1999 lease contract due to lack of administrative approval, violating their right to a fair trial and property rights. The court found no violation because the regional court correctly applied the law and cited precedent to explain why the contract was void and the claim unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the court's decision is substantively correct and the applicant fails to demonstrate a violation of constitutional rights regarding the validity of a private contract.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 29. listopadu 2006 v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatelů 1) Ing. Z. K., a 2) R. K., zastoupených JUDr. Jiřím Mazalem, advokátem se sídlem 397 01 Písek, Národní svobody 26, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 8. 2006 č. j. 5 Co 1249/2006-153, takto :
Návrh se odmítá .
Odůvodnění
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že dle jejich přesvědčení bylo o žalobě na zaplacení částky 16.494,49 Kč s příslušenstvím rozhodnuto v rozporu s právem na soudní a jinou právní ochranu a zasaženo do jejich práva na to, aby jejich záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, jakož i do práva na pokojné užívání majetku. Uvedli, že soudy nesprávně posoudily právní stránku věci, tj. způsob a dobu uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky řízení ze dne 31. 3. 1999, nesprávně pak tuto smlouvu hodnotily jako neplatnou a jejich nárok ze smlouvy plynoucí zamítly. Pokud jde o § 3 odst. 2 věta druhá a třetí zákona č. 116/1990 Sb., který soudy aplikovaly, sdělili navrhovatelé, že, s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001
sp. zn. Pl. ÚS 33/2000
, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení sv. 21, č. 5, str. 29, a na novelu citovaného právního předpisu zákonem č. 302/1999 Sb., zrušení použitého ustanovení nežádají.
Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelé dovolávají, zjištěn nebyl. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v souladu s § 212a odst. 1 obč. soudního řádu včetně řízení, které mu předcházelo, a opodstatněně je jako věcně správné potvrdil. V odůvodnění rozsudku soud II. stupně, s poukazem na ustanovení § 3 odst. 2 zák. č. 116/1990 Sb., platné v době uzavření smlouvy, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč byla smlouva o nájmu nebytových prostor, uzavřená mezi účastníky dne 31. 3. 1999, bez předchozího souhlasu správního orgánu neplatná a proč tedy žalobcům, nyní stěžovatelům, nemohl být soudem I. stupně přiznán na základě neplatné smlouvy tvrzený nárok na úhradu nájemného, konečně ani nárok z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaní v době, za níž byl nárok uplatňován, prostory neužívali. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani sdělení Městského úřadu v Písku ze dne 6. 11. 2006, předložené dne 22. 11. 2006 stěžovatelem, když ani z jeho obsahu nelze dovodit udělení souhlasu příslušného správního orgánu k uzavření předmětné smlouvy ze dne 31. 3. 1999 - o nájmu prostor, nepochybně užívaných podnikajícími osobami k provozování služeb. Na odůvodnění rozsudku lze v dalším zcela odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut. Je třeba dodat, že v obsahu návrhu zmiňovaný nález Ústavního soudu, v němž se zabýval ústavností části zákona č. 111/1994 Sb., ve znění zák. č. 304/1997 Sb., v právní větě, publikované na str. 29 Sbírky nálezů a usnesení č. 21, Ústavní soud mj. vyslovil, že "rovnost postavení účastníků soukromoprávních vztahů však nevylučuje ani zásah státu", čímž měl nepochybně na mysli i možnost zákonné úpravy, určující podmínky pro platnost jejich vzniku.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2006