Constitutional Court dismisses complaint for late filing and lack of constitutional violation in health insurance dispute.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint against payment orders and court rulings regarding a health insurance dispute. The applicant argued that the appellate court's procedure violated constitutional rights by preventing access to an independent judge, but failed to provide arguments supporting the annulment of prior decisions. The court dismissed the complaint because it was filed late, exceeding the 60-day statutory deadline, and found no evidence of an extreme judicial interference with fundamental rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints must be filed within 60 days of the final procedural act; complaints lacking a basis in extreme judicial interference with fundamental rights are inadmissible.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 4. prosince 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Z. G., zastoupeného Mgr. Martinem Schwarzem, advokátem, Jungmannova 8, 466 01 Jablonec nad Nisou, proti platebním výměrům Všeobecné zdravotní pojišťovny (ÚP VZP ČR - OP Jablonec nad Nisou) č. 4440603089 ze dne 3. 4. 1995, č. 2140603091 ze dne 3. 4. 1995, č. 2141000477 ze dne 10. 2. 1999 a č. 2140300942 ze dne 27. 10. 2003 ve spojení s rozhodnutím rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 10. 3. 2004, čj. 161/04 LD a rozhodnutím o rozkladu vydané ředitelkou Všeobecné zdravotní pojišťovny dne 17. 5. 2004, čj. R/5/04, a dále proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 12. 2005, čj. 22 E 1195/2005-15, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 5. 2006, čj. 36 Co 60/2006-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel, napadaje rozhodnutí shora uvedená, vytýká postupu odvolacího soudu protiústavnost, kterou spatřuje v porušení čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že v důsledku nesprávného rozhodnutí tohoto soudu bylo stěžovateli znemožněno domáhat se svého práva stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu. Ohledně stěžovaných rozhodnutí, jež rozhodnutí soudů předcházela, stěžovatel argumentaci, podporující potřebu tato rozhodnutí zrušit, nepředložil.
Ústavní soud předesílá, že může (z hlediska opodstatněnosti) hodnotit podanou ústavní stížnost jen v tom rozsahu, v němž je požadována kasace rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou a Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci. Rozhodnutí předcházející těmto soudním usnesením vymykají se z přezkumných možností Ústavního soudu proto, že - jak bylo z vyžádaného spisu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, sp. zn. 22 E 1195/2005, Ústavním soudem zjištěno - byla nejen vydána, ale stěžovateli i doručena před mnoha lety, pročež ústavní stížnost proti nim brojící je podána opožděně. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze totiž ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Zákonem o Ústavním soudu je Ústavní soud vázán (srov. čl. 88 odst. 2 Ústavy), takže v uvedeném rozsahu byla ústavní stížnost odmítnuta dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Ve zbytku je ústavní stížnost zjevně nepodstatněná, takže nebylo lze postupovat jinak, než ji odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
To proto, že Ústavní soud ani z obsahu ústavní stížnosti, ani z vyžádaného spisu nezjistil nic, co by nasvědčovalo jakémukoliv, natož pak extrémnímu zásahu obecných soudů do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv; přitom pouze takovýto zásah mohl by opodstatnit důvodnost ústavní stížnosti. Dlužno je v této souvislosti připomenout, že stěžovatelovy výhrady (uplatněné především v odvolání proti usnesení soudu 1. stupně) spíše se týkají nikoliv postupu soudu vedoucího vykonávací řízení, nýbrž postupu Všeobecné zdravotní pojišťovny, který předcházel vydání exekučních titulů, o něž se nařízený výkon rozhodnutí opíral. Již odvolací soud stručně, avšak přiléhavě vyložil, že v řízení vykonávacím nelze přihlížet k námitkám upínajícím se k řízení nalézacímu. S tímto závěrem se Ústavní soud ztotožňuje, a poněvadž ani jinak - jak již uvedeno - nenalezl v postupu obecných soudů žádné vady posunující stěžovatelovu věc do roviny ústavněprávní, nemohl shledat důvod pro zásah spočívající v kasaci naříkaných rozhodnutí. Pouhý stěžovatelův nesouhlas se závěry, jež v jeho věci soudy učinily, důvodnost ústavní stížnosti nezakládá.
Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2006
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu