Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 431/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.431.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil debt collection and statute of limitations. Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil debt collection and statute of limitations. Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil debt collection and statute of limitations.

Numero d'incarto IV.ÚS 431/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by two individuals against civil court rulings ordering them to repay state housing subsidies. The applicants argued that lower courts incorrectly rejected their appeal on statute of limitations grounds, citing specific Civil Code provisions and prior Supreme Court decisions. The Court found no violation of fundamental rights because the Supreme Court had thoroughly addressed the applicants' arguments and correctly applied existing legal principles regarding the statute of limitations.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are deemed obviously unfounded and dismissed when the Supreme Court has adequately addressed the applicant's arguments and correctly applied relevant statutory provisions and established case law.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal statute of limitations civil debt collection state housing subsidy fundamental rights violation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
9 C 94/2004-75, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 112 odst. 1 obč. soudního řádu
Ke společnému řízení může soud spojit věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisejí nebo se týkají týchž účastníků (§ 112 odst. 1 obč. soudního řádu).
§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu
§ 868 občanského zákoníku
§ 870 občanského zákoníku
§ 874 občanského zákoníku
Označené soudy takto rozhodly přesto, že stěžovatelé namítali promlčení uplatněné pohledávky, výrok byl odůvodněn poukazem na obsah § 874 občanského zákoníku, jakož i poukazem na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
33 Odo 385/2006-121
33 Odo 385/2006-121, Krajského soudu v Plzni ze dne 24.
10 Co 556/2005-94
10 Co 556/2005-94 a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20.
9 C 94/2004-75
9 C 94/2004-75, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20. listopadu 2006 v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelů 1) J. Š.,zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem 360 01 Karlovy Vary, Jiráskova 2, a 2) J. H., zastoupené JUDr. Karlem Seidlem, advokátem se sídlem 360 01 Karlovy Vary, Jiráskova 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 4. 2006 č. j. 33 Odo 385/2006-121, Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2005 č. j. 10 Co 556/2005-94 a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 4. 2005 č. j. 9 C 94/2004-75, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelé se podáním zcela shodné ústavní stížnosti domáhali zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že bylo zamítnuto jejich dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech o jejich povinnosti zaplatit společně a nerozdílně žalobkyni České republice, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, částku 138.000,- Kč s příslušenstvím, a tedy vrátit státní příspěvek, poskytnutý jim na individuální bytovou výstavbu. Označené soudy takto rozhodly přesto, že stěžovatelé namítali promlčení uplatněné pohledávky, výrok byl odůvodněn poukazem na obsah § 874 občanského zákoníku, jakož i poukazem na dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vyslovili přesvědčení, že jejich dovolání bylo přípustné, opíralo se o jiné skutečnosti, než které byly v citovaných rozhodnutích již řešeny, a tak mu mělo být Nejvyšším soudem vyhověno a rozsudek odvolacího soudu zrušen.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Ke společnému řízení může soud spojit věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisejí nebo se týkají týchž účastníků (§ 112 odst. 1 obč. soudního řádu). Poněvadž z ústavních stížností účastníků bylo zjištěno, že tyto se nejen svým obsahem zcela shodují, ale směřují proti totožným rozsudkům soudů, vyhlášeným v řízeních v téže věci a týchž účastníků, byly návrhy stěžovatelů

sp. zn. IV. ÚS 431/06

a

sp. zn. I. ÚS 447/06

usnesením ze dne 10. 10. 2006 spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí ve věci

sp. zn. IV. ÚS 431/06

(§ 112 odst. 1 občanského soudního řádu).

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího soudu zásah do práv, jejichž ochrany se stěžovatelé svým návrhem domáhají, shledán nebyl. Jmenovaný soud se v rozhodnutí o dovolání vypořádal s námitkami stěžovatelů vznesenými ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč závěr odvolacího soudu, dovozující, že pohledávka žalobce na zaplacení částky, poskytnuté dle smlouvy z 31. 8. 1990 žalovaným jako státní příspěvek na individuální výstavbu, není promlčena, je správný. S poukazem na svá dřívější rozhodnutí týkající se problematiky promlčení nároku zajištěného omezením převodu nemovitostí, jakož i na obsah § 868, § 870 a § 874 občanského zákoníku (dle zák. č. 509/1991 Sb.) zakotvujících zásady pro použití (a tedy i nepoužití) novelizovaných či nových ustanovení občanského zákoníku na právní vztahy vzniklé před 1. 1. 1992, Nejvyšší soud opodstatněně dovolání žalovaných, tj. stěžovatelů, zamítl. Na odůvodnění jeho rozsudku lze v dalším zcela odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006 č. j. 33 Odo 385/2006-121, jakož i jemu předcházejícím rozsudkům Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2005 č. j. 10 Co 556/2005-94 a Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 4. 2005 č. j. 9 C 94/2004-75, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. listopadu 2006