Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 753/06 ECLI:CZ:US:2006:2.US.753.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming detention violated rights due to lack of specific escape risk facts.

Numero d'incarto II.ÚS 753/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding her detention and prison placement. She argued that the lower courts failed to specify concrete facts justifying the escape risk under the Criminal Procedure Code and that her family visitation was unreasonably restricted. The court ruled that the lower courts correctly identified the organized nature of the crime and pending proceedings as sufficient grounds, and that prison placement is an administrative matter outside judicial review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 67 odst. 1 písm. c) trestního řádu; čl. 90 a následující Ústavy České republiky: The Constitutional Court may dismiss a complaint if ordinary courts properly exercised their authority to justify detention based on general facts without violating fundamental rights, and if the complaint merely disputes legal conclusions or concerns administrative decisions beyond judicial competence.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal detention justification facts escape risk assessment prison placement authority ultra petitum principle organized crime participation fundamental rights protection

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 67 odst. 1 písm. c) trestního řádu
V ústavní stížnosti rekapituluje řízení a namítá, že z odůvodnění napadených rozhodnutí není patrné, které konkrétní skutečnosti, jež by měly reálný podklad ve spisovém materiálu, odůvodňují podle soudu vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. c) trestního řádu.
čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
čl. 90 a následující Ústavy České republiky
Ústavní soud proto konstatuje, že se obecné soudy v posuzovaném případě řádně zhostily své ústavně vymezené pravomoci (čl. 90 a následující Ústavy České republiky), aniž by přitom jakkoliv zasáhly do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti M. G. K., zastoupené JUDr. Miloslavem Novákem, advokátem, se sídlem J. Suka 2504, Teplice, směřující proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2006, č. j. 5 To 423/2006-229, a usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. června 2006, sp. zn. 30 Nt 137/2006, za účasti 1) Krajského soudu v Ústí nad Labem, a 2) Okresního soudu v Teplicích, jako účastníků řízení, a 1) Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, a 2) Okresního státního zastupitelství v Teplicích, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 16. listopadu 2006 se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. června 2006, č. j. 30 Nt 137/2006, kterým byla vzata v trestním stíhání, které je proti ní vedeno pro trestné činy účasti na zločinném spolčení podle § 163a odst. 1 trestního zákona, a nedovoleného překročení státní hranice podle § 171a odst. 1 a 2 písm. b) a c) trestního zákona, do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu, a kterým nebyl přijat její písemný slib, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2006, č. j. 5 To 423/2006-229, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta její stížnost. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva podle čl. 8 odst. 1, a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

V ústavní stížnosti rekapituluje řízení a namítá, že z odůvodnění napadených rozhodnutí není patrné, které konkrétní skutečnosti, jež by měly reálný podklad ve spisovém materiálu, odůvodňují podle soudu vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Rozvádí argumentaci, že ohrožení vysokým trestem podle ní nemůže být důvodem vazby, ale musí zde být konkrétní prokazatelně závažné skutečnosti, které s předpokládanou sankcí obavu z útěku odůvodňují. Dále uvádí, že byla umístěna do vazební věznice v Ostravě, přestože má trvalé bydliště v Teplicích, kde rovněž žijí všichni její rodinní příslušníci, včetně nezletilého syna. Tím byla výrazně omezena možnost, aby přijímala jejich návštěvy, a na žádost o přemístění nebylo nijak reagováno.

Z argumentace uvedené v ústavní stížnosti, tak i z argumentace ve stížnosti proti usnesení soudu prvého stupně, které bylo k ústavní stížnosti připojeno, je zřejmé, že stěžovatelka (ač kvalifikovaně právně zastoupena) nepochopila, z jakého důvodu byla vzata do vazby. Jen tak je totiž možné vysvětlit, že svoji argumentaci vymezila proti úvaze soudu prvého stupně o výši trestní sazby, kterou je ohrožena. Tato úvaha je však v rozhodnutí soudu prvého stupně evidentně nadbytečná. Měla by význam pouze v případě, že by u stěžovatelky byl shledán důvod vazby útěkové [§ 67 písm. a) trestního řádu], který však shledán nebyl, jak správně ve svém odůvodnění poukázal již soud druhého stupně. Předstižní důvod vazby [§ 67 písm. c) trestního řádu] obecné soudy shledaly jednak v tom, že se stěžovatelka měla podílet na trestné činnosti vyznačující se přesnou organizovaností a propojeností společně s patnácti dalšími osobami plněním přejímaných úkolů, a to opakovaně. Dále byl tento vazební důvod shledán v tom, že se trestné činnosti měla dopustit, ačkoliv je proti ní vedeno trestní stíhání pro druhově stejnou trestnou činnost Okresním soudem pro Prahu-západ pod sp. zn. 2 T 111/2005. Ústavní soud proto konstatuje, že se obecné soudy v posuzovaném případě řádně zhostily své ústavně vymezené pravomoci (čl. 90 a následující Ústavy České republiky), aniž by přitom jakkoliv zasáhly do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Argumentace obsažená v ústavní stížnosti pak není ničím jiným než polemikou s právními závěry obecných soudů, která jako taková nemůže být důvodem ústavní stížnosti (srov.

sp. zn. II. ÚS 294/95

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63. str. 481).

Umístění stěžovatelky do konkrétní věznice je v přímé kompetenci Vězeňské služby České republiky. Nejsou to tedy obecné soudy, kdo rozhodl, že stěžovatelka bude umístěna právě ve Vazební věznici v Ostravě, přestože má své rodinné kořeny v Teplicích. Obecné soudy stejně tak nejsou oprávněny rozhodovat o případné žádosti stěžovatelky o přemístění. Proti rozhodnutím a postupům Vězeňské služby České republiky se však stěžovatelka ničeho nedomáhá, a proto se její námitkou v uvedeném směru nelze v souladu se zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest věcně zabývat.

Ústavní soud tedy neshledal, že by v posuzovaném případě došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu