Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 105/05 ECLI:CZ:US:2006:4.US.105.05 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against criminal conviction for insurance fraud due to lack of constitutional violation.

Numero d'incarto IV.ÚS 105/05
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint against a criminal conviction for attempted insurance fraud. The applicant argued that the lower courts failed to prove the elements of the crime, but the Court held that it cannot re-evaluate evidence or substitute its own assessment for that of ordinary courts. Consequently, the Court found no violation of fundamental rights and dismissed the complaint as clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if it finds the complaint clearly unfounded, as it lacks the authority to re-evaluate evidence or substitute its own assessment for that of ordinary courts.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint insurance fraud evidence evaluation ordinary courts fundamental rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court
Art. 8 para. 2 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Výše citovanými rozsudky obecných soudů byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle ustanovení § 8 odst.
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 90 of the Constitution of the Czech Republic
Art. 6 para. 1 of the European Convention on Human Rights
Art. 14 para. 2 of the International Covenant on Civil and Political Rights
§ 8 para. 1 of the Criminal Code
§ 250a para. 1, 4 lit. b) of the Criminal Code
§ 2 para. 5 of the Criminal Procedure Code

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Decision of the Constitutional Court of 20 June 1995, no. III. ÚS 84/94
Decision of the Constitutional Court of 1 February 1994, no. III. ÚS 23/93

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě, složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele M. V., právně zastoupeného JUDr. Tamarou Vránovou, nám. T. G. Masaryka 11, Prostějov, proti rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 T 89/2002, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 4 To 27/2004, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 25. 2. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 2 T 89/2002, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 4 To 27/2004.

Výše uvedenými rozsudky mělo dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, jež jsou mu garantovány čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stejně tak mělo v proběhlém trestním řízení dojít k porušení čl. 90 Ústavy ČR, jakož i k zásahu do práv zajištěných čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Výše citovanými rozsudky obecných soudů byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle ustanovení § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, 4 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."), kterého se dopustil tím, že dne 10. 12. 2001 v Prostějově v úmyslu vylákat pojistné plnění na základě pojistné smlouvy č. 4240004226 ze dne 27. 3. 2000 oznámil společnosti UNIQU pojišťovna, a.s., že neznámý pachatel v době od 21:00 hodin dne 24. 10. 2001 do 09:30hodin dne 25. 10. 2001 odcizil jeho motorové vozidlo zn. AUDI A4 Avant, SPZ PVH 78-99, VIN WAUZZZ8DZYA134441, zaparkované před domem č. 35-37 na ulici Manhardova v Prostějově, kde ho dne 24. 10. 2001 kolem 21:00 hodin odstavila jeho manželka A. V., ačkoliv uvedené vozidlo bylo již v dřívější době předáno neznámé osobě a Ing. K. S. dne 22. 10. 2001 dojel s vozidlem přes území Rakouska, Maďarska a Rumunska do Moldávie do města Kišiněv, kde vozidlo zanechal a do ČR se vrátil letecky, přičemž v dotazníku k doplnění údajů obžalovaný dále uvedl, že vozidlo v posledních třech měsících neopustilo území ČR, a že toto vozidlo kromě něho užívala pouze jeho manželka, ačkoliv s vozidlem se pokusil vycestovat přes území Rakouska a Maďarska do Moldávie i řidič J. B. dne 15. 10. 2001, což se mu však nepodařilo. Pojistné plnění ve výši 897.180,- Kč nebylo obžalovanému vyplaceno.

Poté, co byl stěžovatel Okresním soudem v Prostějově uznán vinným výše popsaným trestným činem, Krajský soud v Brně v souladu s ustanovením § 258 odst. 1 písm. b) zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr.ř"), toto rozhodnutí zrušil a za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. sám v dané věci rozhodl. Následně podal stěžovatel dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud ČR dne 21. 10. 2004, sp. zn. 7 Tdo 825/2004, tak, že jej odmítl. Uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jež bylo doručeno stěžovateli dne 18. 1. 2005, tento předmětnou ústavní stížností nenapadá.

Dle náhledu stěžovatele byla v rámci soudního procesu porušena zásada zákonnosti, neboť soudy nezjistily řádně skutkový stav věci a spolehly se na nedostatečně provedené důkazy. Soud se spokojil s listinným důkazem společnosti Čezia, v.o.s., bez ohledu na jeho průkaznost, pravdivost a spolehlivost. Co se týče svědeckých výpovědí, nebyla prokázána žádná souvislost, mezi stěžovatelem a řidiči vozidla, kteří měli vozidlo vyvézt do zahraničí. V průběhu soudního řízení navrhoval stěžovatel výslech znalce, který provedl expertízu klíčů od vozidla, neboť s jeho závěry nesouhlasil, dále navrhoval výslech zástupce společnosti Čezia, v.o.s. Vzhledem k tomu, že ve spise existují pouze fotokopie o průjezdu vozidla pod uvedenou SPZ, mělo být důkazně zjištěno, zda vůbec vozidlo pod touto SPZ je právě vozidlem, které bylo stěžovateli odcizeno. Dle jeho názoru není problém v rámci organizované trestné činnosti, týkající se obchodu s auty, vyrobit falešnou SPZ.

III. Na výzvu Ústavního soudu se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Brně, jenž odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí.

Z pozice vedlejšího účastníka řízení se k ústavní stížnosti vyjádřila též pojišťovna UNIQA, a.s., jež ve svém přípise ze dne 25. 4. 2005 více méně konstatuje skutečnosti zřejmé z odůvodnění napadených rozhodnutí.

Vzhledem ke skutečnosti, že vyjádření účastníků k ústavní stížnosti neobsahovalo žádné nové tvrzení, způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, nebylo toto zasláno stěžovateli k replice.

IV. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí orgánů státní moci z pohledu tvrzeného porušení ústavně zaručených práv a konstatuje, že zásah do základních práv stěžovatelů neshledal.

Dle náhledu Ústavního soudu je třeba uvést, že stěžovatel ve svém návrhu opakuje toliko tvrzení, s nimiž argumentoval již před obecnými soudy a která již byla předmětem hodnocení. Polemizuje-li pak s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy a dovozuje-li, že nebylo prokázáno naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu dle ustanovení § 250a odst. 1, 4 písm. b) tr. z., a to ve fázi pokusu (§ 8 odst. 1 tr. z.), odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995,

sp. zn. III. ÚS 84/94

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn. III. ÚS 23/93

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je třeba v předmětném případě obzvláště zdůraznit. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení; případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný k rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu.

Ústavní soud projednal návrh stěžovatele a nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků řízení a mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2006

Vlasta Formánková předsedkyně senátu