Constitutional Court Plenum allows restitution for non-heirs via forced leases when state acquired original property.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court Plenum issued an opinion allowing the application of the restitution title for forced leases to non-heirs and step-sisters-in-law. The court determined that the state's acquisition of the original owner's property as escheat constituted a wrong requiring redress under the Restitution Act. Consequently, the Plenum ruled that excluding these specific relatives from restitution claims would violate the principle of legal certainty and the Constitution.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 6 odst. 1 písm. t) zák. č. 229/1991 Sb.; § 4 odst. 2 písm. e) zák. č. 229/1991 Sb.: The restitution title for forced leases applies to non-heirs and step-sisters-in-law when the original owner's property became state escheat, as excluding them violates the principle of legal certainty and constitutional protections.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Oprávněné osoby podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb.
Plénum Ústavního soudu České republiky při neveřejném jednání dne 4. 11. 1997 se dle § 23 zák. č. 182/1993 Sb. ve věci právního názoru II. senátu, odchylného od právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v nálezu ze dne 17. 3. 1994,
sp. zn. IV. ÚS 96/94
, usneslo takto:
Ustanovení § 6 odst. 1 písm. t) zák. č. 229/1991 Sb. je aplikovatelné v situaci, kdy restituentka je neteří, resp. švagrovou původní zemřelé vlastnice [§ 4 odst. 2 písm. e) zák. č. 229/1991 Sb.], jejíž vlastnictví bylo zatíženo dle vl. nař. č. 50/1955 Sb., a toto vlastnictví připadlo státu jako odúmrť, neboť systematice zák. č. 229/1991 Sb. bylo i u restitučního titulu dle § 6 odst. 1 písm. t) učiněno zadost, jestliže je nepochybné, že "nucený nájem" (tj. přikázání do užívání právnické osoby na základě zák. č. 55/1947 Sb. nebo vl. nař. č. 50/1955 Sb.) je újmou, resp. křivdou, kterou si zák. č. 229/1991 Sb. nárokuje již dle preambule zmírnit. Ostatně argumentace, založená na systémovosti tam, kde jde o nápravu křivd, jejichž jediným systémem bylo zmocnění se majetku za každou cenu, se jeví ne zcela případnou.
Plénum má dále za to, že dle zák. č. 229/1991 Sb. jsou oprávněnými osobami nejen vlastníci, ale naopak všechny osoby uvedené v § 4, a to s tím důsledkem, že právní úprava tzv. "nucených nájmů" dle zák. č. 229/1991 Sb. se rozpadá na úpravu, týkající se užívacích práv jak vlastníků, tak i ostatních oprávněných osob [když prakticky přichází v úvahu pouze oprávněné osoby dle § 4 odst. 2 písm. e)], obsaženou v § 22, a dále na úpravu týkající se jen ostatních oprávněných osob, uvedených v § 4 odst. 2 písm. e), řešící otázku vydání, resp. vlastnických práv obsaženou v § 6 odst. 1 písm. t), a to proto, že u nich je pojmově vydání možné, a dále proto, že cílem restitučních předpisů je mimo jiné i privatizace majetku, jak bylo nedávno ve věci vedené pod Pl. ÚS 33/96 Ústavním soudem výslovně konstatováno, což současně znamená, že zařazením titulu dle § 6 odst. 1 písm.
t) do zák. č. 229/1991 Sb. pro další oprávněné osoby nemohou vzniknout pochybnosti z hlediska vlastníků ohledně pravidel obsažených ve II. části zák. č. 229/1991 Sb., neboť na ně se § 6 odst. 1 písm. t), předpokládající vydání v předeslaných souvislostech, prostě nevztahuje. Stejně tak nevidí plénum problém v tom, že ne všechny "nucené nájmy" budou restituovatelné z pohledu rozhodného období, neboť zrovna tak nejsou restituovatelné např. všechny konfiskace dle Dekretu č. 108/1945 Sb., ale jen ty, kde bylo správním orgánem rozhodováno po 25. 2. 1948 a bylo výrazem politické perzekuce nebo postupů porušujících obecně uznávaná lidská práva a svobody. Stručně řečeno jinak, úlohou interpretace a aplikace je naplnění vůle zákonodárce a tedy i respektování restitučního titulu upraveného v § 6 odst. 1 písm.
t) zák. č. 229/1991 Sb. a ne jeho eliminování, nelze totiž přehlédnout, že z hlediska nároku na vydání jsou oprávněnými osobami dle zák. č. 229/1991 Sb. nejen vlastníci, ale také další oprávněné osoby, uvedené v § 4 téhož zákona. Takový postup by byl v rozporu s principem ochrany důvěry občana v právo, dle čl. 1, 2 odst. 1, 3, 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2, 3 Listiny. V návaznosti na shora uvedené dospělo proto plénum na rozdíl od IV. senátu k závěru, že při rozhodování o restitučním nároku dle § 9 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. oprávněných osob dle § 4 odst. 2 písm.
e) nelze vyloučit restituční titul dle § 6 odst. 1 písm.
t) s odkazem na § 22 uvedeného zákona, jestliže majetek původního vlastníka připadl jako odúmrť státu, a žalobu zamítnout, aniž by současně nedošlo k porušení shora uvedených po doplnění článků Ústavy a Listiny včetně čl. 95 odst. 1 Ústavy, dle něhož je soudce vázán zákonem a tedy i § 6 odst. 1 písm.
t) a § 4 zák. č. 229/1991 Sb.
V Brně dne 4. 11. 1997