Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding judge impartiality as clearly unfounded and procedurally redundant.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by F. K. against a regional court ruling that did not exclude a judge from a specific case. The applicant argued that the judge's impartiality was compromised, but the Court found the complaint identical to one already decided in a separate proceeding. Consequently, the Court dismissed the complaint as clearly unfounded, noting that executive actions alone cannot prove a judge's lack of impartiality without concrete evidence of specific pressure on that individual judge.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as clearly unfounded when the same arguments were already fully examined and rejected in a prior decision involving identical parties and legal issues.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
IV. ÚS 88/06
Ústavní soud rozhodl dne 16. května 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, AK se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2005, čj. 19 Co 585/2005-40, spojené s návrhem na předložení věci k Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhá zrušení výroku I. shora označeného usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně JUDr. Dagmar Kalousková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 8 C 7/2002.
Z interní databáze rozhodnutí Ústavního soudu čtvrtý senát Ústavního soudu zjistil, že k ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod
sp. zn. II.ÚS 71/06
, bylo podrobeno ústavněprávnímu přezkumu rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2005, čj. 19 Co 590/2005-42, kterým krajský soud rozhodl o námitce podjatosti soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Orlicí JUDr. D. Kalouskové ve věci sp. zn. 8 C 5/2002. Po prostudování projednávané ústavní stížnosti, návrhu s ní spojeného a napadeného rozhodnutí a po srovnání s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí ve věci
sp. zn. II.ÚS 71/06
, čtvrtý senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že odvolací i ústavněprávní námitky stěžovatele se v obou věcech shodují, resp. jsou zcela doslovné. Po tomto zjištění a s přihlédnutím k totožnosti účastníků obou řízení, čtvrtý senát Ústavní soud nepovažoval za potřebné podrobněji rekapitulovat obsah projednávané ústavní stížnosti a návrhu s ní spojeného, neboť ústavněprávní námitky a návrhy byly vyčerpávajícím způsobem prezentovány v narativní části usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2006,
sp. zn. II.ÚS 71/06
, jenž bylo oběma účastníkům řízení doručeno a je jim tedy známo.
Z usnesení přiloženého k Ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že výrokem I. Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o námitce podjatosti soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Orlicí a výrokem II. změnil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 9. 2005, čj. 8 C 7/2002-33, tak, že v řízení se nepokračuje. V odůvodnění usnesení v části, která se vztahovala k výroku I., krajský soud uvedl, že z vyjádření soudkyně JUDr. D. Kalouskové nelze dovodit žádnou okolnost, která by byla způsobilá u této soudkyně vyvolat pochybnosti o její nestrannosti v konkrétní věci, v důsledku čehož nebyly splněny předpoklady pro její vyloučení z projednávání věci. Podle krajského soudu pochybnost o nepodjatosti soudkyně nemůže být dána bez dalšího jen tím, že účastník je nespokojen s postupem projednávání třeba i jiných věcí.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud rozhodl, že ústavní stížnost proti rozhodnutí v záhlaví označeného je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud ani v projednávané věci nezjistil nic, co by odůvodnilo stěžovatelem požadovaný zásah a vedlo k vydání kasačního nálezu. Čtvrtý senát Ústavního soudu se zcela ztotožnil se závěry vyslovenými v usnesení
sp. zn. II.ÚS 71/06
, jímž byla (po věcné stránce totožná) ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta pro svoji zjevnou neopodstatněnost a odmítnut návrh na přerušení řízení a předložení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce, a na důvody v něm vyložené v podrobnostech plně odkazuje. Pro účely této ústavní stížnosti pouze shrnuje a stručně opakuje, že aktivity výkonné moci nemohou samy o sobě zpochybnit nepodjatost konkrétních soudů v konkrétních řízení a případný politický tlak, jakkoliv je nepřijatelný, nelze v obecné rovině považovat za důvod zpochybňující nezávislost a nestrannost konkrétních soudců. Pokud by chtěl stěžovatel prokázat, že tvrzený tlak měl ovlivnit vztah rozhodujícího soudce k věci nebo účastníkovi řízení, musel by to dokládat právě ve vztahu ke konkrétnímu soudci, jehož nestrannost měla být podle stěžovatele zpochybněna, což neučinil. Návrh na předložení věci Evropskému soudnímu dvoru k rozhodnutí o předběžné otázce Ústavní soud odmítl proto, že stěžovatelem navržené otázky nezapadaly do rámce evropského práva, týkaly posouzení příslušnosti soudů k rozhodování o stěžovatelových žalobách, a Evropský soudní dvůr by v rámci řízení o posouzení předběžné otázky nebyl příslušný. Zbylé stěžovatelovy námitky nebyly schopny založit důvod k vydání kasačního nálezu.
Vzhledem k tomu, že porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolával, Ústavní soud neshledal, nezbylo mu než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. května 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu