Constitutional court dismisses appeal claiming judge bias due to media pressure and legislative interference.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by F. K. against a regional court decision. The applicant alleged that Judge Kalousková was biased due to media analysis and pressure from legislative and executive branches, claiming violations of Articles 36 and 6. The court found no evidence of bias or lack of impartiality, noting that the lower court properly evaluated the evidence and that the applicant must use standard procedural remedies for such claims.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is deemed obviously unfounded and rejected if the court finds no reason to exclude a judge from proceedings based on the applicant's allegations of bias or pressure.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
IV. ÚS 87/06
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 10. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem 500 03 Hradec Králové 3, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2005 č. j. 19 Co 587/2005-37, t a k t o :
Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení části výše označeného usnesení, jímž Krajský soud v Hradci Králové výrokem pod bodem I. rozhodl tak, že soudkyně JUDr. Dagmar Kalousková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci, ve které probíhá řízení o jeho žalobě proti firmě ECOS Choceň, s. r. o., se sídlem v Chocni, Pernerova 95, o určení vlastnictví. Uvedl, že námitku podjatosti soudkyně podal právní zástupce na základě "Analýzy mediální prezentace kauzy K.", jakož i stanoviska ke skutečnostem obsaženým, případně odvoditelným z obsahu analýzy. Tyto důkazy také předal Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí jako přílohy k námitce, ve které tvrdil a stále také tvrdí, že na soudce rozhodující ve věcech stěžovatele byl a je stále vyvíjen zcela nepřiměřený tlak nejen ze strany médií, ale především ze strany představitelů moci zákonodárné a výkonné - jde o tlak v tom směru, aby soudci rozhodovali v neprospěch stěžovatele. Nevyhověním jeho námitce se proto cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Hradci Králové v souladu s § 16 odst. 1 obč. soudního řádu a po zhodnocení tvrzení navrhovatele i vyjádření soudkyně opodstatněně neshledal důvody pro její vyloučení dle § 14 odst. 1 obč. soudního řádu z projednávání a rozhodnutí v předmětné věci stěžovatele. Lze dodat, že ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí a jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Ze zjištění Krajského soudu v Hradci Králové nebyl dán důvod pro pochybnosti o nepodjatosti jmenované soudkyně, o její nestrannosti či nezávislosti a lze dodat, že po rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé bude na účastníku řízení, aby využil dané procesní prostředky, jejichž cestou se lze domáhat změny těch rozhodnutí, o kterých by se domníval, že nejsou v souladu s provedenými důkazy a se zákonnými ustanoveními a jsou tak rozhodnutími v jeho neprospěch.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. dubna 2006