Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of ordinary appeal remedies in criminal case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant P. against lower court rulings in a criminal case. The applicant argued that his actions should be treated as a civil matter rather than a crime, citing the principle of criminal law as a last resort. The court dismissed the complaint because the applicant failed to utilize the available ordinary appeal remedy under the Criminal Procedure Code before seeking constitutional review.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb.; § 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.; § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted the ordinary legal remedies provided by the Criminal Procedure Code.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 6. března 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele P. K., zastoupeného JUDr. Ilonou Schöberovou, advokátkou se sídlem 17. listopadu 1, 690 02 Břeclav, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2005 sp. zn. 7 To 214/2005 a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. ledna 2005 sp. zn. 3 T 258/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění :
S poukazem na porušení svých ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 11, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v jeho trestní věci, přičemž, jakkoliv nerozporuje skutkový stav jimi zjištěný, tvrdil, že své jednání nehodnotí jako naplňující znaky skutkové podstaty trestného činu vymezeného v § 249a odst. 2 tr. zák. a dále namítal, že toto jednání mělo být posouzeno především pod aspektem pohledu občanskoprávního, když trestní represi třeba chápat jako ultima ratio (v této souvislosti poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. IV. 469/02 a
II. ÚS 372/03
).
Dle § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Namítá-li stěžovatel nesprávné právní posouzení jeho věci výtkou tvrzeného nenaplnění podmínek trestní odpovědnosti, nutno k obsahu této argumentace konstatovat, že nevyužil možnosti podat dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Ústavní soud, vycházeje ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a obsahu námitek stěžovatele, nemohl se za tohoto procesního stavu návrhem věcně zabývat, pročež došlo ve shodě se zákonným příkazem k jeho odmítnutí, jak se z výroku usnesení podává [§ 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2006