Concurrence clause penalty upheld; Constitutional Court dismisses appeal as no fundamental rights violation found.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Supreme Court's dismissal of an appeal regarding a non-compete agreement penalty. The applicant argued that the lower courts' interpretation of the mutual obligation and penalty clause violated fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court determined that the Supreme Court had exhaustively addressed the legal arguments and applied established case law correctly, finding no significant legal error or infringement of constitutional rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible when the Supreme Court has fully explained the rejection of appeal grounds and applied settled case law without significant legal error.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. října 2006 v senátě, složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické, ve věci navrhovatele TECHO a. s., IČ 49240056, Praha 10, U Továren 770/1b, zastoupeného JUDr. Janem Šťovíčkem, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Vinohradská 37, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 7. 2006 sp. zn. 21 Cdo 2258/2005, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2005 sp. zn. 23 Co 88/2005 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 27. 10. 2004 sp. zn. 10 C 756/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno dovolání proti rozsudku soudu II. stupně a jeho žalobě o částku 257.276,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že se této domáhal proti žalovanému jako svému bývalému zaměstnanci, se kterým uzavřel pracovní smlouvu a spolu se jmenovacím dekretem také smlouvu, z níž žalovanému vznikl závazek nevykonávat po ukončení pracovního poměru po dobu 1 roku pro jiného zaměstnavatele nebo na vlastní účet činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání zaměstnavatele, a pro případ porušení tohoto závazku byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši čtyřnásobku průměrného měsíčního výdělku. Soud I. stupně žalobu zamítl, odvolací soud jeho rozsudek potvrdil mj. s tím, že výše označené ujednání o tzv. konkurenční doložce je třeba chápat jako vzájemný závazek, při němž si bývalí účastníci pracovního poměru poskytují hospodářský prospěch navzájem, jsou si navzájem dlužníky a věřiteli, takto vzájemně vyváženému závazku může být jako sankce a speciální zajišťovací prostředek sjednána smluvní pokuta, která musí být přiměřená, jinak je konkurenční doložka neplatná - a neplatnou ji soud I. stupně uznal. Proti výroku Krajského soudu v Praze podal navrhovatel dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. S rozhodnutími soudů nesouhlasí a cítí se jimi dotčen v právech zakotvených v čl. 1 věta druhá, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Nejvyšší soud v odůvodnění svého opodstatněného výroku v usnesení, jímž odmítl dovolání stěžovatele, když dospěl k závěru, že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč stěžovatelem uplatněné dovolací důvody ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu neshledal - odvolací soud při právním posouzení věci vycházel z ustálené judikatury soudů (vč. judikatury Nejvyššího soudu), rozhodoval v souladu s hmotným právem, a proto v dovolání napadeném rozhodnutí ve věci samé již nezjistil po právní stránce zásadní význam. Je třeba dodat, že v odůvodnění usnesení se Nejvyšší soud za použití své judikatury i judikatury Ústavního soudu vypořádal s námitkami žalobce, v nichž brojil proti výkladu a aplikaci § 29 odst. 2 zák. práce, vztahujícímu se k tzv. dohodě o konkurenční doložce, a poněvadž v ústavní stížnosti proti rozsudku soudu I. i II. stupně stejné námitky vznesl, pak lze v dalším zcela na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2006