Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 340/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.340.06 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust administrative court remedies first.

Numero d'incarto IV.ÚS 340/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint as inadmissible because the complainant failed to exhaust available administrative court remedies. Although the complainant argued that appeal options were unavailable, the court found that administrative proceedings remained open for challenging the tax authority's decisions regarding the execution order. Consequently, the court ruled that the complainant must first seek redress through the administrative judiciary before approaching the Constitutional Court.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 65 odst. 1 a 2 soudního řádu správního: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, including administrative court proceedings.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies administrative court jurisdiction constitutional complaint inadmissibility subsidiarity principle tax execution order

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, který je vyjádřen v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
§ 65 odst. 1 a 2 soudního řádu správního
§ 50 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků
Tento údaj stěžovatele však není přesný, neboť v obou napadených rozhodnutích finančního ředitelství je v poučení o opravných prostředcích v souladu s ustanovením § 50 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků pouze uvedeno, že odvolání není přípustné.
čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
Vrchní soud v Praze, sp. zn. 6 A 68/96

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 23. června 2006 o ústavní stížnosti Ing. P, Ch., proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 3.4.2006, č.j. FŘ - 4422/15/06, exekučnímu příkazu na přikázání jiné pohledávky vydaném Finančním úřadem pro Prahu 5 ze dne 28.7.2005, č.j. 284855/05/005942/6615, rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 18.5.2006, č.j. FŘ - 6921/15/06, a rozhodnutí o zastavení řízení vydaném Finančním úřadem pro Prahu 5 ze dne 15.12.2005, č.j. 434235/05/005942/6910, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9.6.2006 se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla zasažena jeho práva vyplývající z čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1, 2, 3 a 4, čl. 10 odst. 1, 2 a 3, čl. 11 odst. 1 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1, čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaných rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dále mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda je přípustná.

Ústavní stížnost je založena na principu subsidiarity, který je vyjádřen v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že ústavní stížnost podává v zákonem stanovené lhůtě po doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku a odvolává se na to, že v poučení napadených rozhodnutí finančního ředitelství je uvedeno, že opravné prostředky nejsou přípustné.

Tento údaj stěžovatele však není přesný, neboť v obou napadených rozhodnutích finančního ředitelství je v poučení o opravných prostředcích v souladu s ustanovením § 50 odst. 8 zákona o správě daní a poplatků pouze uvedeno, že odvolání není přípustné. Odvolání je však pouze jedním z prostředků, které slouží k ochraně práv stěžovatele.

Stěžovatel zcela pominul správní soudnictví, jež je oprávněno k přezkumu správních rozhodnutí. Ustanovení § 65 odst. 1 a 2 soudního řádu správního uvádí, že kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem, který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí.

Již na první pohled je zřejmé, že napadená rozhodnutí, která se týkají vydání exekučního příkazu, jsou ve smyslu § 65 soudního řádu správního způsobilá zasáhnout do stěžovatelových práv, neboť na základě napadeného exekučního příkazu má být z majetku stěžovatele uhrazen daňový nedoplatek ve výši 2 839 970,- Kč a náklady exekuce.

Avšak ani rozhodnutí o zastavení řízení není pojmově vyloučeno z přezkoumání soudem ve správním soudnictví, neboť by se jím správní orgán mohl i přímo dotknout práv účastníka vyvěrajících z hmotného práva (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.11.1996, sp. zn. 6 A 68/96). Ze shora uvedeného tedy plyne, že stěžovatel i proti těmto rozhodnutím se musí nejprve domáhat svých práv v rámci správního soudnictví.

Vzhledem ke shora uvedeným důvodům nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost stěžovatele dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako nepřípustnou.

Pozornosti Ústavního soudu neuniklo, že stěžovatel nebyl v řízení o ústavní stížnosti zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu); vzhledem ke shora uvedeným závěrům by se však výzva stěžovateli k odstranění této vady jevila Ústavnímu soudu jako nepřiměřený formalismus.

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. června 2006

Miloslav Výborný

soudce zpravodaj