Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust all legal remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint as inadmissible. The applicant sought to annul administrative decisions regarding tax matters but had not yet exhausted all available legal remedies, specifically a pending cassation appeal against a court order suspending proceedings. The court ruled that the principle of subsidiarity requires the exhaustion of all procedural means before a constitutional complaint can be entertained, and no significant delays or irreparable harm were demonstrated to justify an exception.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The principle of subsidiarity in constitutional complaints mandates the exhaustion of all procedural remedies unless significant delays or irreparable harm are proven.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Z. B., zastoupeného JUDr. Evou Matyášovou, advokátkou se sídlem v Praze 3 - Vinohrady, Lucemburská 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2006, č. j. 9 Ca 124/2004-93, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2005, č. j. 9 Ca 124/2004-58, rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 28. 5. 2003, č. j. FŘ-3720/13/03, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu - Jižní město ze dne 17. 12. 2002, č. j. 145164/02/011911/6115, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 24. 5. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Stěžovatel dále navrhl, aby byla Ústavním soudem odložena vykonatelnost rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 28. 5. 2003, č .j. FŘ-3720/13/03, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu - Jižní město ze dne 17. 12. 2002, č. j. 145164/02/011911/6115.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud přitom z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí zjistil, že řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 1. 7. 2005, č. j. 9 Ca 124/2004-58, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 28. 5. 2003, č .j. FŘ-3720/13/03, bylo usnesením městského soudu ze dne 1. 3. 2006, č. j. 9 Ca 124/2004-93, zastaveno, neboť stěžovatel neuhradil soudní poplatek. Proti usnesení městského soudu o zastavení řízení podal stěžovatel kasační stížnost, o níž nebylo doposud rozhodnuto. Z výše uvedeného bylo zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval, a to jak ve vztahu k usnesení městského soudu ze dne 1. 3. 2006, č. j. 9 Ca 124/2004-93, tak ve vztahu k rozsudku téhož soudu ze dne 1. 7. 2005, č. j. 9 Ca 124/2004-58, a jemu předcházejícím rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze a Finančního úřadu pro Prahu - Jižní město.
V § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků tehdy, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele nebo tehdy, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti netvrdil existenci žádného z výše uvedených důvodů a ani Ústavní soud důvody pro aplikaci § 75 odst. 2 neshledal.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. S ohledem na výše uvedený závěr již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vad jeho podání, jež spočívaly v absenci plné moci, udělené jeho právní zástupkyni.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 6. 2006
Michaela Židlická
soudce zpravodaj