Constitutional complaint dismissed as untimely because it was not postmarked within the 60-day deadline. The court rejected the claim that late filing could be cured. The decision emphasizes strict procedural deadlines for constitutional appeals. The court ruled that missing the deadline renders the complaint inadmissible regardless of other defects. The ruling clarifies that formal requirements for filing are mandatory and non-extendable. The outcome confirms that untimely submissions cannot be accepted by the Constitutional Court.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint because it was not postmarked within the mandatory 60-day deadline following the delivery of the Supreme Court's decision. The applicant argued that their rights to judicial protection were violated by the lower courts' rulings, but the Court focused strictly on the procedural timeline. The decision held that the deadline is a non-extendable procedural limit, and since the complaint was not postmarked in time, it was inadmissible regardless of other potential defects.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint must be postmarked within the statutory 60-day period from the delivery of the final decision; failure to meet this strict, non-extendable deadline renders the complaint inadmissible, and the Court is not required to invite the applicant to correct formal defects if the substantive deadline has already expired.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
IV. ÚS 199/06
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2006 ve věci ústavní stížnosti J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2005, čj. 32 Odo 1450/2005-77, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2003, čj. 10 Co 890/2003-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Přípisem ze dne 11. 4. 2006 podaným k poštovní přepravě dne 13. 4. 2006 a doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 4. 2006 postoupil Okresní soud v Teplicích Ústavnímu soudu u něho napadlé podání stěžovatele datované dnem 3. 4. 2006 a označené jako "ÚSTAVNÍ STÍŽNOST (návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR proti usnesení Nejvyššího soudu ČR čj. 32 Odo 1450/2005-77 z 19. 12. 2005)".
V petitu tohoto podání navrhl stěžovatel: "aby Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., svým nálezem ústavní stížnosti zcela vyhověl, podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., vyslovil, že usnesením Nejvyššího soudu ČR čj. 32 Odo 1450/2005-77 z 19. 12. 2005 nebo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 10 Co 890/2003-49 z 16. 12. 2003 byla porušena moje ústavní práva na soudní ochranu zakotvená v čl. 90 Ústavy (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2005 čj. 32 Odo 1450/2005-77 nebo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2003 čj. 10 Co 890/2003-49 zrušil."
Z odůvodnění podané ústavní stížnosti (a připojené přílohy) je patrno, že stěžované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto jako ex lege nepřípustné, bylo stěžovateli doručeno nejpozději dne 7. 2. 2006.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tímto ustanovením zákona je Ústavní soud vázán (srov. čl. 88 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž lhůta jím konstruovaná je lhůtou procesní, avšak propadnou, neprominutelnou a neprodlužitelnou.
V dané věci není rozhodné, kdy byla ústavní stížnost stěžovatelem podána u Okresního soudu v Teplicích (stalo se tak osobně dne 7. 4. 2006), nýbrž byla-li předána alespoň k poštovní přepravě ve lhůtě citovaným zákonným ustanovením dané. Ze shora uvedeného je patrno, že se tak nestalo, pročež Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Za daného stavu nepovažoval Ústavní soud za potřebné vyzývat stěžovatele k odstranění nedostatku obligatorního zastoupení advokátem (§ 31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť byť by i byla tato vada napravena, nic by to na nevčasném podání ústavní stížnosti nezměnilo, čímž se podává, že by šlo o výzvu ryze formalistickou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2006
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj