Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 183/06 ECLI:CZ:US:2006:4.US.183.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as mere dissatisfaction with Supreme Court's legal interpretation does not violate fair trial rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 183/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Rakochmel s.r.o. against the Supreme Court's decision to reject the company's appeal. The company argued that the Supreme Court incorrectly interpreted procedural rules regarding appeal requirements, claiming this violated its right to a fair trial. The court ruled that the Constitutional Court is not a further instance of review and generally does not examine the application of ordinary law, rejecting the complaint as clearly unfounded because mere dissatisfaction with a court's decision does not constitute a violation of fair trial rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: Ústavní soud není další přezkumnou instancí a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud jde pouze o nespokojenost s výkladem jednoduchého práva bez porušení ústavních kautel.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal fair trial rights protection supreme court interpretation procedural law application unfounded constitutional complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Domnívá se, že jím bylo porušeno její základní práva na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Rakochmel s.r.o., se sídlem Kolešovice 51, 270 02, zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem se sídlem Rakovník, Havlíčkova 584, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 1. 2006, č.j. 32 Odo 1515/2005-114,

t a k t o :

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím bylo porušeno její základní práva na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným usnesením odmítl Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky, neboť stěžovatelka ve lhůtě k podání dovolání nekonkretizovala dovolací důvody a dovolání tak bylo stiženo vadou, která zabránila pokračování dovolacího řízení.

Stěžovatelka sama v ústavní stížnosti uvádí, že k porušení jejího základního práva mělo dojít v důsledku nesprávného výkladu ust. § 241b odst. 3 o.s.ř. Nejvyšším soudem. Stěžovatelka uplatňuje vlastní výklad problematiky náležitostí dovolání a na jeho základě dovozuje odlišný postup soudu, který by dle jejího názoru byl v souladu se zákonem i jejími základními právy. V této souvislosti se stěžovatelka odvolává na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp.zn.

Pl.ÚS 36/93

a sp.zn.

I.ÚS 2/93

, která se však dotčené problematiky vůbec netýkají.

Ústavní soud se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a rozhodnutí dovolacího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Ústavní soud není další přezkumnou instancí v soustavě obecných soudů. Jeho úkolem je ochrana ústavnosti a do rozhodování obecných soudů tak může zasahovat pouze v případě, že v něm dojde k porušení základních práv nebo svobod. Z toho vyplývá, že zásadně není povolán k přezkumu aplikace a interpretace tzv. "jednoduchého" práva obecnými soudy. Pouze v naprosto výjimečných případech, kdy se soudy při interpretaci "jednoduchého" práva dopustí takového extrému (viz např. rozhodnutí ve věci sp.zn.

II.ÚS 228/04

), že má za následek porušení ústavních kautel, je na místě, aby tuto situaci řešil ústavní soud.

V daném případě se jedná v podstatě o to, že stěžovatelka nesouhlasí s interpretací Nejvyššího soudu, která je podrobně rozvedena v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Tato interpretace je zcela v souladu se stávající judikaturou. Ústavní stížnost je vyjádřením názoru stěžovatelky, že soud měl rozhodnout jinak, přičemž jeho údajné pochybení je pouze konstatováno bez hlubšího odůvodnění. Pouhá nespokojenost stěžovatelky s tím, jak soud rozhodl, nemůže zakládat porušení základního práva na spravedlivý proces. Toto právo zaručuje přístup k soudu a spravedlivé projednání věci, nikoli úspěch ve věci.

Vzhledem k výše uvedeným okolnostem Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. května 2006

Vlasta Formánková

předsedkyně IV.senátu Ústavního soudu