Constitutional Court dismisses appeal as frivolous due to lack of constitutional violation and poor legal argumentation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mgr. E. L. against a regional court decision. The applicant argued violations of fundamental rights, but the court found no evidence of such infringements and noted the complaint was poorly drafted with absent legal reasoning. Consequently, the court ruled the appeal was clearly unfounded and refused to cover the associated legal costs.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if it is clearly unfounded, particularly when the applicant fails to substantiate a claim of constitutional violation or presents arguments lacking legal basis.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
IV. ÚS 142/06
Ústavní soud rozhodl dne 18. dubna 2006 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudce Jiřího Muchy a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti Mgr. E. L., zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem, AK Vysoká 92, 269 01 Rakovník, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2005, čj. 8 Nc 294/2005-38, spojenou s návrhem, aby "náklady za právní zastoupení navrhovatelky ve věci této hradil stát", takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností shora uvedenou napadla stěžovatelka uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. V odůvodnění ústavní stížnosti vyložila, z jakých důvodů podle jejího náhledu postupoval krajský soud v rozporu s čl. 36 a čl. 38 "LPS" (míněna je zřejmě Listina základních práv a svobod).
Po zjištění, že ústavní stížnost nevykazovala formální vady, byla podána včas řádně zastoupenou a k ústavní stížnosti oprávněnou stěžovatelkou, přičemž se jedná o přípustný návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný, vyžádal Ústavní soud spis Okresního soudu v Lounech, sp. zn. 7 C 1295/2004, s jehož obsahem se zevrubně seznámil.
Obsah ústavní stížnosti, jakož i napadeného rozhodnutí, a průběh řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť průběh řízení a napadené rozhodnutí jsou stěžovatelce, účastníku řízení, jakož i vedlejšímu účastníku řízení známy; pokud pak jde o ústavní stížnost samotnou, není též třeba s přihlédnutím k závěru Ústavního soudu dále prezentovanému její odůvodnění podrobněji opakovat.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavním soudem nebylo zjištěno nic, co by byť i jen naznačovalo dotčení jakéhokoli ústavně zaručeného základního práva stěžovatelky, přičemž pouze bylo-li by postupem Krajského soudu v Ústí nad Labem do takových práv zasaženo, mohl by Ústavní soud přistoupit ke kasaci stěžovaného rozhodnutí. V tomto směru lze odkázat na zcela stabilizovanou a bohatou judikaturu Ústavního soudu upínající se k posouzení toho, kdy lze řízení před obecnými soudy a rozhodnutí z nich vzešlá považovat za rozporná s ústavními kautelami. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl napadeným usnesením v souladu se zákonem, své rozhodnutí sice stručně, ale přehledně, srozumitelně a v dostačující míře odůvodnil, přičemž v jeho rozhodnutí nelze shledávat nic, co by naznačovalo jakoukoli libovůli. V probíhajícím řízení neshledal Ústavní soud nic, co by odporovalo spravedlivému procesu, a to zejména z toho pohledu, že by snad právo na takový proces bylo stěžovatelce upíráno.
Z obsahu stížnosti je patrno, že její podání buď nebylo míněno zcela vážně a nebo že stěžovatelku zastupující advokát naprosto se neorientuje v právu ústavním, ba dokonce ani v právu jednoduchém. I když se ponechá stranou nepřehlednost, malá srozumitelnost a gramatická nedokonalost podaného návrhu, musí být připomenuto Ústavním soudem, že stěžovatelčin advokát zcela nesprávně vymezuje okruh účastníků řízení před Ústavním soudem a že Ústavnímu soudu předložil podání, v němž ústavně právní argumentace téměř absentuje. V rovině občanského práva procesního vytýká pak stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce málo pochopitelně např. to, že prý bylo "vinou obou soudů OS i KS, které nevyzvaly mého advokáta k doplnění a specifikaci námitky a předložení důkazů, ač to on sám naznačoval, ..."; není patrno, proč tedy tuto specifikaci stěžovatelčin advokát neučinil i bez výzvy soudu (k níž ostatně soud není povinován), ačkoli by měl řádně hájit stěžovatelčina práva; podobně nelze porozumět výtce, dle které se až z odůvodnění napadeného usnesení dozvěděla stěžovatelka, resp. její advokát, že spis byl předložen nadřízenému soudu se stanoviskem soudce, jehož podjatost byla namítnuta; je nepochybné, že stěžovatelce či jejímu zástupci nic nebránilo v tom, aby kdykoli do spisu nahlédli, a to ať už u soudu prvého či druhého stupně (není patrno, že by se tak stalo), nehledě na to, že při znalosti ustanovení § 15b odst. 1 o. s. ř. by neměl být stěžovatelčin zástupce postupem soudu překvapen. Zcela zmatené je tvrzení o porušení rovných práv stěžovatelky a jejího údajného "odpůrce" soudce JUDr. Petra Erby. Je nadbytečné vypočítávat další pochybení sepsaného návrhu; byl-li tento shledán zjevně neopodstatněným, bylo též zbytečné odstranění všech vad ústavní stížnosti požadovat, neboť byť by i k jejich odstranění došlo, nemohlo by to na závěru o neopodstatněnosti návrhu ničeho změnit.
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost musel Ústavní soud odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění; v důsledku odmítnutí ústavní stížnosti nepřipadá v úvahu, aby stěžovatelce stát nahrazoval náklady řízení před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2006
Miloslav Výborný
zastupující předseda senátu