Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of remedies regarding civil court procedural delays. Stayer failed to use time-limit determination request. Court ruled exhaustion mandatory before constitutional review. Exhaustion of remedies required before constitutional complaint. Time-limit determination request is a procedural remedy. Exhaustion of remedies mandatory for constitutional complaints. Procedural delays must be challenged via available remedies. Exhaustion of remedies prerequisite for constitutional review.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against procedural delays in civil proceedings. The applicant argued violations of fundamental rights due to delays in jurisdictional determinations and case transfers between courts. The Court held that the applicant failed to exhaust available procedural remedies, specifically the request to set a time limit for procedural acts, before seeking constitutional relief.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: Exhaustion of all statutory procedural remedies is a prerequisite for admissibility of a constitutional complaint, excluding extraordinary remedies that may be rejected at the organ's discretion.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. V., t. č., zastoupeného JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou v Hradci Králové, Gočárova 535, proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 Nc 3141/2004 a 10 Nc 3181/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 25. 7. 2006 se stěžovatel s poukazem na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby nepokračoval v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. 10 Nc 3141/2004 a 10 Nc 3181/2006 a neprodleně jednal.
V ústavní stížnosti uvedl, že počátkem roku podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobu, jež byla vedena pod sp. zn. 10 Nc 3141/2004, dne 14. 1. 2004 vydal uvedený soud usnesení o své místní nepříslušnosti s tím, že věc patří k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Spis byl odeslán dne 22. 2. 2005 posledně uvedenému soudu, který jej předložil dne 22. 3. 2005 k Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o místní příslušnosti. Ten vydal dne 31. 3. 2005 usnesení, dle něhož byl nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 2 s postoupením věci shledán důvodným. Dne 9. 6. 2006 byl spis postoupen zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který mu však v rozporu s kancelářským řádem přidělil novou sp. zn. 10 Nc 3181/2006 a vede jej jako spis, u něhož byla žaloba podána až dne12. 6. 2006.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh, jenž není přípustný.
Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
V daném případě měl stěžovatel možnost podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Přitom návrh podle uvedeného ustanovení, jak plyne z judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 7. 3. 2005
sp. zn. I. ÚS 319/04
, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 46), nutno považovat za procesní prostředek ochrany práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Z ústavní stížnosti však nevyplývá, že by stěžovatel v době, kdy byla řešena otázka místní příslušnosti, tohoto prostředku využil, stejně tak není zřejmé, že by jej neúspěšně uplatnil v současné době, tedy po vrácení spisu Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 9. 6. 2006 (k tomu viz § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu); z ústavní stížnosti ostatně není ani patrno, že by tvrzené průtahy trvaly i nyní.
Vzhledem k tomu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2006