Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 371/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.371.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses mother's appeal regarding father's supervised visitation rights for child.

Numero d'incarto III.ÚS 371/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the mother's constitutional complaint against lower court orders granting supervised visitation rights to her ex-husband. The mother argued that the visitation arrangement violated her rights and the child's best interests, citing evidence of the father's violent tendencies and the unsuitability of the crisis center environment. The court dismissed the appeal because it lacks jurisdiction to review the substantive correctness of ordinary court decisions and found the complaint clearly unfounded based on established case law.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

Zákon o Ústavním soudu; Listina základních práv a svobod: The Constitutional Court of the Czech Republic does not review the substantive correctness of ordinary court decisions and dismisses complaints that are clearly unfounded.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint supervised visitation child custody ordinary court jurisdiction clearly unfounded

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
listopadu 2005 (P 89/2005-293) a tvrdila, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na ochranu života (čl.
čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na ochranu života (čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a základních práv nezletilého dítěte obsažených v čl.
čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte
čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte
1, čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl.
čl. 6 Úmluvy o výkonu práv dětí
1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 Úmluvy o výkonu práv dětí.
§ 76 a § 102 odst. 1 o. s. ř.
Z odůvodnění napadených usnesení Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně, jak jsou vpředu označena, vyplývá, že tyto obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem a že byly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření (§ 76 a § 102 odst. 1 o. s. ř.).
§ 26 odst. 4 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině
§ 26 odst. 4 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 371/06

Ústavní soud rozhodl dne 3. srpna 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. K., zastoupené prof. JUDr. Milanou Hrušákovou, CSc., advokátkou v Brně, Minská 58, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2006, sp. zn. 16 Co 27/2006, a usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. listopadu 2005, sp. zn. P 89/2005, spolu s návrhem na odložení vykonatelnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla podána v souladu s formálními podmínkami zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2006 (16 Co 27/2006) a jemu předcházející usnesení Okresního soudu

Brno-venkov ze dne 22. listopadu 2005 (P 89/2005-293) a tvrdila, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), právo na ochranu života (čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a základních práv nezletilého dítěte obsažených v čl. 3 odst. 1, čl. 12 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a čl. 6 Úmluvy o výkonu práv dětí.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2006 (16 Co 27/2006) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 22. listopadu 2005 (P 89/2005-293), jímž soud I. stupně nařídil toto předběžné opatření:

* Otec (J. K.) je oprávněn stýkat se s nezl. Janem K. (jedná se o pseudonym) každý lichý týden v roce v sobotu od 14 hod. do 17 hod. v Krizovém centru Spondea za přítomnosti pracovníka tohoto krizového centra, bez přítomnosti matky.

* Matka (stěžovatelka v řízení před Ústavním soudem) je povinna nezl. Jana do Krizového centra Spondea ke styku s otcem přivést a po ukončení styku s otcem z krizového centra odvést.

V ústavní stížnosti stěžovatelka - stručně shrnuto - vede polemiku s rozhodovacími důvody, které vedly soud I. stupně k nařízení předběžného opatření, a uvádí své subjektivní výhrady proti styku nezletilého s otcem. Poukazuje především na listinné důkazy o zdravotním stavu syna a na násilnické sklony otce. Podle jejího názoru je i nevhodné prostředí pro styk nezletilého Jana s otcem, vhodnější by byl styk v domácím prostředí za přítomnosti matky. Stěžovatelka proto navrhla odložit vykonatelnost napadených rozhodnutí obecných soudů a současně navrhla jejich zrušení.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší v daných souvislostech přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci II. ÚS 45/94 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatelka svou ústavní stížností usilovala. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelkou ani tvrzeny.

Z odůvodnění napadených usnesení Okresního soudu Brno-venkov a Krajského soudu v Brně, jak jsou vpředu označena, vyplývá, že tyto obecné soudy rozhodly v souladu se zákonem a že byly splněny podmínky pro nařízení předběžného opatření (§ 76 a § 102 odst. 1 o. s. ř.). Dále lze konstatovat, že z jejich odůvodnění vyplývá, že skutkově bylo dostatečně zjištěno, že je nutné prozatímně upravit styk nezletilého s otcem za nepřítomnosti matky a zajistit dodržení jedné ze základních zásad rodinného práva, vyjádřené jak ve vnitrostátních pramenech rodinného práva, tak i v mezinárodních pramenech, a to styku nezletilého s oběma rodiči, tedy i s otcem (srov. např. znění ust. § 26 odst. 4 zák. č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů).

Z takto rozvedených důvodů Ústavní soud neshledal, že by v dané věci došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky, její ústavní stížnost proto posoudil jako zjevně neopodstatněnou. Její zjevná neopodstatněnost je pak dána povahou vývodů ústavní stížnosti a konstantní judikaturou Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. Návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. srpna 2006