Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 269/06 ECLI:CZ:US:2006:3.US.269.06 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against Supreme Court's civil judgment as clearly unfounded.

Numero d'incarto III.ÚS 269/06
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Čechofracht a.s. against a Supreme Court of Prague civil judgment. The applicant argued that the court violated constitutional rights regarding the characterization of the contract and the calculation of limitation periods. The court found the complaint clearly unfounded because the Supreme Court's reasoning was based on specific evidence and correctly applied international transport conventions to determine the limitation period.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as clearly unfounded if the Constitutional Court finds no interference with fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint clearly unfounded limitation period international transport convention contract characterization civil procedure constitutional review

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Art. 1 Ústavy ČR
Art. 2 odst. 3 Ústavy ČR
Art. 90 Ústavy ČR
Art. 95 odst. 1 Ústavy ČR
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

III. ÚS 269/06

Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele Čechofracht a. s., Praha 1, Opletalova 37/1284, IČ 00001066, zastoupeného JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem 120 00 Praha 2, Čelakovského sady 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 12 Cmo 364/2005, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení soud v řízení, v němž vystupoval jako žalobce, porušil práva, která mu plynou z čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Poukázal na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, z něhož vyplývá, že soud ve svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena zasílatelská smlouva ve smyslu § 601 a násl. obchodního zákoníku, ale smlouva, ve které se žalobce dostal do postavení tzv. "smluvního dopravce", a pokud jde o promlčení, vycházel z Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, uveřejněné vyhláškou č. 11/1975 Sb., a za tohoto hodnocení potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako správný i když z jiných důvodů, než tento soud učinil.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Je třeba konstatovat, že k tvrzení o porušení čl. 1 Ústavy ČR, stanovícího, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, zakotvujícího, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, stěžovatel v ústavní stížnosti ani nic konkrétního neuvedl. Pokud jde o postup Vrchního soudu v Praze v odvolacím řízení, ten byl shledán v souladu s čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - jako soud odvolací přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu I. stupně a po zhodnocení opakovaně provedeného důkazu mezinárodním nákladním listem č. CZ M 0135409, fakturou č. 189700415 a dopisem žalovaného ze dne 14. 5. 1996, opodstatněně potvrdil rozsudek v napadené části III. a IV. jako správný, byť z jiných důvodů, než rozhodl soud I. stupně. V odůvodnění rozsudku, s poukazem na listinné důkazy, vyložil postavení žalobce, jako "smluvního dopravce", jakož i délku a běh promlčecích lhůt vyplývajících z Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě - z čl. 32 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 vyhlášky č. 11/1975 Sb. S ohledem na uvedené pak důvodně potvrdil odvoláním napadené výroky, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatele ohledně částky 30.000,- Kč s přísl. a rozhodnuto o nákladech řízení, avšak pro promlčení uplatněného nároku z uskutečněné dopravy pro žalovaného (čl. 32 odst. 4 citované úmluvy), nikoliv pro vzájemný nárok žalovaného z titulu práva na náhradu škody, jak byl soudem I. stupně uznán. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Vrchního osudu v Praze lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. dubna 2006